Byl okouzlující a pozorný. Lékař Sayyed Bozorg Mahmoody s oříškovýma očima. Staral se o ni v nemocnici, kam byla přijata, když začala trpět nesnesitelnými migrénami. Během manipulativní terapie se navzájem více poznali. Vůbec mu nevadilo, že je emancipovaná svobodná matka dvou chlapců. Právě naopak. Říkal, jak je úžasná, že to zvládá. „Vůbec nebylo poznat, že pochází z Íránu. Nebyl sešněrovaný předsudky ani náboženstvím,” vzpomíná Betty ve své knize.

Když byla propuštěná, vyměnili si telefony. Začali se scházet. Moody, jak mu začala říkat, ji i její rodinu zahrnoval dárky. Pro Betty to bylo šťastné období. Cítila se milovaná, v práci byla úspěšná a nikdo ji do ničeho nenutil. Jenže pak jí dal její nadřízený jasně najevo, že pokud se s ním nevyspí, už žádné povýšení nebude. Její svoboda ji začala vadit. Proto, když ji v lednu roku 1977 přítel požádal o ruku, ochotně nabídku přijala. 

Bez dcerky neodejdu

O sedm let později seděla v temném pokoji v Íránu a přemýšlela, kde se stala chyba. Pobyt v cizí zemi začal nevinně. Manžel ji jednoho dne oznámil, že by se rád podíval za svými příbuznými. Návštěva byla plánovaná na dva týdny. I když se Betty nechtělo, nakonec souhlasila. 3. srpna 1984 dorazila celá rodina, včetně jejich dcery, šestileté Mathob, do Teheránu.

Zdroj: Youtube

Američanku íránský životní styl nepříjemně překvapil. Hostitelům vadilo, že se každý den koupe, doma nechodí zahalená nebo, že upozornila na brouky v mouce. Také si všimla, že se její manžel, do té doby vždy laskavý, mění. Situace se vyhrotila den před plánovaným odjezdem. Během balení věcí ji Moody oznámil, že nikam nejedou a zůstávají v Íránu.

Od této chvíle se začal odehrávat osmnáctiměsíční dramatický příběh, naplněný psychickým a fyzickým týráním, zoufalým hledáním, jak obejít zákony, způsobu, jak z této šlamastyky ven a ve zdraví se dostat zpátky do Ameriky. Betty společně s dcerou projevily obrovskou sílu, která inspirovala tisíce čtenářů a televizních diváků.

Betty Mahmoody a Mathob

Po vydání své knihy se autorka rozhodla, že zasvětí svůj život ženám, jež se dostaly do podobné situace jako ona. Na téma smíšených manželství pořádala přednášky a objevila se v různých talk show. Založila organizaci One World: For Children, jejímž cílem je podpořit děti, narozené z bikulturního vztahu. Dnes si jako osmasedmdesátiletá užívá zaslouženého klidu.

Zdroj: Youtube

Její dcera Mathob totiž přiznala, že i přestože byla její matka aktivní a vystupovala na veřejnosti, stále se obě bály, že se Sayyed vrátí a ublíží jim. Když 23. srpna roku 2009 zemřel, spadl jim kámen ze srdce. „Ještě dva roky po útěku mě pronásledovaly noční můry a na ulici jsem se stále ohlížela,” svěřila se. Vlastní rodinu dnes třiačtyřicetiletá autorka pamětí „Mé jméno je Mahtob”, kde líčí celé íránské dobrodružství ze svého pohledu, nezaložila. Trpí totiž onemocněním, při kterém imunitní systém těla omylem napadá zdravou tkáň, lupusem.

Zdroje: www.mirror.co.uk, www.abc.net.au, www.bookseriesrecaps.com