Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Penal_treadmill#/media/File:Treadmill_at_Brixton_Prison_in_London_(cropped).jpg
Tento stroj býval postrachem vězňů, jeho dnešní verzi spousta lidí miluje. Poznáte, o co jde?
Ačkoliv řada lidí i dnes považuje tento stroj za doslovné mučení, dříve býval skutečným postrachem vězňů. Nejspíš to nebude tak úplně náhoda. Poznáte, o jaký stroj jde?
Postrach vězňů
Jeho dnešní verzi spousta lidí miluje. A to i přes to, že jde o obdobu mučení sebe sama. V minulosti však tento stroj býval skutečným postrachem všech vězňů. Že by náhoda? Možná ne tak docela.
Pointou vězení je náprava těch, jež se jakýmkoliv způsobem provinili. Spáchali trestný čin. To se vědělo již pár desítek let zpátky. Právě v roce 1818 vynalezl sir William Cubitt perfektní způsob, jak napravit tvrdohlavé a zahálčivé trestance.
Sir Cubitt zkonstruoval tzv. "šlapací pás", který byl v tomto ohledu prvotřídní zárukou, jak provinilce a zločince vystrašit natolik, že začnou konečně "šlapat" jako hodinky. Cubittův šlapací pás skutečně býval postrachem vězňů.
Šlapací pás nesloužil jako stroj k hezčímu tělu a lepší fyzické kondici, ačkoliv dal vězňům jistě zabrat. V 19. století se používal jako nástroj mučení. Vězni šlapali na tzv. ozubeném kole, které připomínalo mlýnské kolo.
První "šlapací" pásy byly obrovské a dnešní běžecký pás byste v nich hledali jen těžko. Smyslem bylo navodit každému, kdo se na takovém stroji ocitl, pocit, že může skutečně zemřít.
Vězni na takových kolech šlapali 6 až 8 hodin vkuse. Většinou ve dvojici, kdy každý z dvojice dvě minuty šlapal a druhý tak mohl dvě minuty odpočívat. V těchto několik hodin trvajících směnách vězni překonávali výšku zhruba 800 metrů.
Mučící nástroj
Jejich směna tak představovala více než desetinásobek délky svižného třicetiminutového cvičení, jaké na běžeckých pásech absolvujeme dnes. Vězni si nemohli dovolit nastavit vlastní tempo nebo sklon.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Námaha v kombinaci s nedostatečnou stravou často vedla ke zraněním a kolapsům z důvodu naprostého vyčerpání. Ani to však nezabránilo věznicím po celé Británii a Spojených státech, aby si tyto stroje pořídily.
V roce 1824 James Hardie, vězeňský dozorce z New Yorku, dokázal tímto způsobem zkrotit všechny své vězně. Sám viděl zásluhu především v monotónní stálosti stroje, než v jakési přísnosti a vyčerpání, které děsily kdejakého vězně.
V průběhu let američtí dozorci postupně šlapací pásy přestali používat. Důvodem byly "lepší" práce, které vězni museli vykonávat jako sběr bavlny, lámání kamení nebo pokládání cihel.
V Anglii se šlapací pás udržel až do konce 19. století, kdy se od něj upustilo, protože byl příliš krutý. Stroj se téměř ztratil v historii.
Když však Dr. Kenneth Cooper v 60. letech 20. století prokázal zdravotní přínos aerobního cvičení, běžecký pás se triumfálně vrátil. Dnes dobře placení osobní trenéři s radostí nahradili vězeňské dozorce.
Zdroje: listverse.com, www.smithsonianmag.com, en.wikipedia.org
