Zájezd ROH, přímořské letovisko Picunda, rok 1986. V hotelu nám vaří ze surovin, které s námi přiletěly z Prahy. Vajíčka natvrdo při snídani schováváme pro sympatické manžele z Krymu, se kterými se naše babička dala do řeči na pláži. Horlivě děkují a já se stydím. Copak se sluší dávat lidem vajíčka od snídaně, jako by to byli nějací chudáci? Jejich radost je ale upřímná.

Pokojské na hotelu z babičky neustále loudí staré punčochy. V obchodech není nic. Regály jsou prázdné i v potravinách, vidíme tu jen pár slaných koláčů a mořské ryby. Chleba žádný. Na trhu se dají koupit melouny a koření. Často chodíme na zmrzlinu.

Právě sovětská zmrzlina je jedním z artiklů, po kterých dnes Rusové teskní. Tenkrát se prý vyráběla z kvalitnějších přísad a nebylo v ní tolik chemie. Nejen zmrzlinou je však člověk živ.

"V našem městě byla spousta obchodů, ale regály nikdy nebyly plné. Rodiče cestovali pět hodin do Moskvy, aby přivezli nějaké uzeniny, banány a pomeranče," vzpomíná na nákupy v 80. letech Anna Maljukova. Své dětství v Sovětském svazu přesto hodnotí jako úžasné. "Za slunných dnů maminky věšely cejchy na prostranství před naším panelákem, děti si hrály na písku nebo jezdily na kolech, muži hráli domino a kouřili. Všude bylo čisto, protože každou sobotu museli všichni hromadně v okolí sbírat odpadky."
(Zdroj: www.leftvoice.org/everyday-life-in-the-soviet-union)

Anna rovněž vyzdvihuje četné kulturní programy, neplacené dětské zájmové kroužky a jakousi pospolitost společnosti, kde sice nikdo nic neměl, ale zato všichni pluli na stejné lodi. Sociální rovnost však byla jen zdánlivá. Kdo byl ve straně nebo znal lidi na správných místech, měl se mnohem lépe. Anna přiznává, že úplatky a podpultovky patřily k dennímu koloritu života v SSSR.

Plánované hospodářství dokázalo jakžtakž zásobovat jen největší města. V těch menších chybělo základní zboží: máslo, káva, plnotučné mléko, sirky, mýdlo. Američanka Naomi F. Collins nicméně vzpomíná, že nedostatek býval i v Moskvě, kde v mládí studovala: "Dlouhé fronty se stály i na tak obyčejné věci, jako byl sýr nebo rýže."

Nešlo jen o potraviny. Rusové museli zapojit velkou kreativitu, aby se mohli třeba jen teple obléknout nebo vykoupat ve vaně. Nebylo výjimkou, že si zimní bundu ušili ze starých boxerských rukavic, špunt do vany si vyrobili z podpatku rozbité boty, televizní anténu nahradili věží z vidliček a starou dopravní značku zrecyklovali jako lopatu na zahradní práce.
(Zdroj: www.telegraph.co.uk/travel/, Marcel Theroux, červen 2018)

Rusové se dnes holedbají, že pokud se už něco za socialismu vyrobilo, šlo o zboží nejvyšší kvality. S tím by ale nesouhlasili američtí agenti, kteří se snažili do SSSR přicestovat na falešný sovětský pas. Řada z nich byla odhalena jen kvůli tomu, že spony v jejich pasech na rozdíl od těch sovětských nerezivěly. Šlo o malý, ale významný detail, který zároveň symbolizoval skutečnou "kvalitu" sovětské výroby.