Ačkoli se meč urumi se už po generace nepoužívá jako skutečná zbraň, je stále velmi nebezpečný, a to nejen pro toho, proti komu je užit, ale i pro samotného bojovníka, jenž meč ovládá. Dalším benefitem urumi je i velmi snadné cestování s ním. Lze jej totiž srolovat a ukrýt, takže nebylo výjimkou, že se urumi nosily i jako opasky.

Dnes je používání urumi odsunuto na úroveň demonstrativních soubojů mistrů kalaripayattu, přesto se tato zbraň čas od času objevuje v populární kultuře, jako jsou stolní rolové hry. Bojovníky s urumi lze povolat i jako vojáky ve strategické hře Age of Empires III: The Asian Dynasties z roku 2007.

Na to, jak s mečem zacházet, se podívejte v tomto videu:

Zdroj: Youtube

Boj s prvky tance a jógy

Urumi, známý i jako chuttuval či zahnutý meč má původ v Indii. Učení se tomuto meči – kalaripajattu – je rovněž jedním z nejstarších na světě. Když se díváte na bojovníka kalaripajattu, je to jako sledovat smrtelný boj spolu s tancem. Pohyby kalaripayattu totiž v sobě kloubí prvky jógy a performativního tance, a přesto je toto umění jedno z nejnebezpečnějších.

Švihání jako bičem skýtá nebezpečí

Toto nebezpečí plyne ze samotné a jedinečné konstrukce urumi. Pružná čepel meče není vhodná k bodání, meč se zavěšuje podobně jako tradiční kožený bič. Aby s ním bylo možné provádět souvislé údery, musí být neustále v pohybu. Jedině tak totiž neztratí svou hybnost, která dává čepeli sečnou sílu. Proto ten, kdo s urumi bojuje, musí meč udržet neustále v pohybu, takže to vypadá tak, jako by švihal mečem nad hlavou a kolem sebe ve zběsilých obloucích.

Ideální pro boj s více nepřáteli

Urumi meč má několik variant a vyrábí se v různé délce i s různým počtem čepelí. Všechny meče však mají základní konstrukci, která je velmi jednoduchá a téměř nezdobená. Urumi se skládá z rukojeti spojené s tenkou, pružnou ocelovou čepelí. Sama rukojeť je většinou chráněna příčnou záštitou a chráničem kloubů. Dlouhé čepele pak dosahují délky 4 až 6 stop. Hlavní silou urumi je však vždy dostatečně tenká ocel, která se může třepit, což dává urumi vzhled kreslené verze gumového meče. A v tom tkví i obtížnost naučit se jeho umění. Zbran je totiž velice nebezpečná, protože když se čepel obtáčí kolem bojovníka rychlými obloukovitými seky, vytváří obrannou bublinu z létajícího kovu, ke které se protivník nemůže ani přiblížit. Urumi je skvělou zbraní v případě boje s více protivníky.

Zdroj: Youtube

Urumi s 32 pásy či čepelemi

V hierarchii výcviku zbraní kalaripayattu se urumi obvykle učí jako poslední. Ovládnout umění urumi vyžadovalo několikaletý výcvik, jelikož samotná technika je velmi náročná. Správné a bezpečné zacházení vyžaduje roky tréninku, v nichž se neučíte jen samotný boj, ale vše od bezpečného zastavení čepele až po změnu rotace švihu, aniž byste si usekli ruku. Výcvik někdy začíná s kusem látky místo kovové čepele, protože je potřeba naučit se všechny jednotlivé pohyby. Švihy mají svůj přesný průběh a rytmus, a čím více pásů je na daném urumi, tím obtížněji se ovládá, takže je pro protivníka smrtelnější.

Na Srí Lance údajně existovala verze urumi s 32 čepelemi, což je prakticky nepředstavitelné.

Zdroje:

en.wikipedia.org/wiki/Urumi, www.ancient-origins.net