Je to meč, chovající se jako bič, a bič, jenž se chová jako meč. „Chuttuval“ neboli urumi. Tradiční indická zbraň, která se používala v rámci bojového umění Kalaripayattu, jehož historie sahá až do roku 300 př. n. l. Předepsané pohyby vycházejí z jógy a performativního tance.
Jako každý meč, i urumi má mnoho podob. Ve své nejjednodušší podobě se skládá z jílce a chrániče kloubů. Čepel je vyrobena z pružné oceli s ostřím o šířce 1,9 až 2,5 centimetru. V ideálním případě je délka zbraně stejná jako rozpětí paží bojovníka. Často však dosahovala hranice 3 až 5 metrů. Někdy bylo k rukojeti připojeno více ostří.
Bičový meč urumi
Vzhledem k jedinečné konstrukci není ovládnutí urumi jednoduché. Aby bylo možné provádět nepřetržité seky, musí být neustále v pohybu. Ostrá čepel ale ohrožuje i samotného vojáka. Stačí jeden špatný pohyb, zpomalení nebo zakopnutí a pružný kov může změnit požadovaný směr.
Správné a bezpečné ovládání bičového meče proto vyžaduje až 12 let praxe. Nejdřív se trénuje s obyčejnou látkou. Jakmile si bojovník osvojí pohyby nohou, rukou a rytmus švihu, musí se naučit, jak čepel zastavit aniž by si uřízl paži. Kdo v rámci výcviku Kalaripayattu použití urumi ve zdraví přežije, je považován za mistra.
Zatímco konvenční meče sloužily k boji muž proti muži, urumi bylo určeno pro boj s více protivníky. Poskytuje totiž ochranu z více úhlů najednou. Kdo by vstoupil do oblasti švihu, byl by jednoznačně zasažen.
Ženská zbraň
Jedinečným rysem urumi je také jeho skladnost. Lze jej buď srolovat a ukrýt nebo si ho omotat kolem pasu jako opasek. Zbraň se tak stala oblíbenou mezi ženami.
Předpokládá se, že pružný meč pochází z Tamil Nadu a Keraly. Pravděpodobně byl populární již mezi 4. a 2. stoletím před naším letopočtem. Jako válečná zbraň se nepoužívá posledních dvě stě let.
Zdroj:
www.atlasobscura.com, www.discover.hubpages.com, www.blog.knife-depot.com
