Jejich spánková hygiena byla totiž na hony vzdálená té, kterou doporučují moderní experti. Většina společnosti neměla ani svou vlastní postel a peřinu. Čeleď, služebné, kuchaři, ale také vesničané spali buď na zemi pokryté slámou, na dřevěné lavici nebo na širokém lůžku, kam se musela vejít celá rodina. Měkkou matraci vlastnili jen ti nejbohatší. I tak nebylo co závidět. Vycpávala se materiálem, jenž se lehce zmáčkl a kousal.
Jedním z pravidel, jak v dnešní uspěchané době zlepšit spánek, je doporučení, abychom si před usnutím vytvořili relaxační prostředí. Nad touto radou by se středověký člověk upřímně zasmál. Vši, blechy, pobíhající krysy, hučení větru, chrápající sousedé nebo hádky o tom, zda nechat okno otevřené nebo zavřené, to vše „ideální atmosféru” narušovalo.
Dvoufázový spánek
Nepříjemnému „počítání oveček” a přetahování o přikrývku se však šlo hladce vyhnout. Podle výzkumu historika Rogera Ekircha totiž lidé spali na směny. Důkazy o dvoufázovém spánku objevil v dopisech, denících, lékařských i filozofických traktátech, novinových článcích a divadelních hrách.
V praxi to vypadalo tak, že někteří členové rodiny šli do postele hned po setmění. Kolem jedenácté nebo půlnoci se probudili a přibližně dvě hodiny bděli. V těchto tzv. hodinkách hospodyně zadělávaly těsto, vařilo se pivo, přikládalo se do pece, čeleď se šla postarat o zvířata. Kdo byl do té doby vzhůru, mohl jít do postele. Tak se spáči vyměnili.
V mnoha případech ale lidé k práci nevstávali. Navzájem si četli nebo si povídali. Často to byla jediná chvíle, kdy se manželé po náročném dni potkali a mohli se nerušeně věnovat vzájemnému uspokojení. Poté následovala druhá fáze spánku trvající do rozednění. Druhá směna vstávala později.
Léčba nespavosti?
Historik je přesvědčený, že dvoufázový spánek by mohl některým jedincům pomoci s nespavostí. „Dnešním cílem je noční odpočinek zkrátit na minimum. Přitom trváme na tom, aby byl dokonalý. To je přinejmenším nerealistické. Vytváříme si pro sebe další tlak.”
Lidé, kteří se probouzejí uprostřed noci, by se podle vědce neměli považovat za nemocné nebo podivíny. Dějiny ukazují, že je to naprosto normální. „Jen si pak dopřejte čas ráno, abyste se cítili svěží,” doporučuje.
Zdroje: www.openculture.com, www.medievalists.net, www.architecturaldigest.com
