Jenže příběh Corinne Hofmann (59) je realita. Narodila se ve švýcarském Frauenfeldu francouzské matce a německému otci. Po střední škole si vyzkoušela práci reprezentantky pojišťovací firmy, ale brzy začala samostatně podnikat a ve svých 22 letech rozjela značkový second hand svatebních šatů. Měla úspěch, čtyři roky vše hladce šlapalo a nic jí ke štěstí nechybělo. S přítelem Markem mohla pomýšlet na založení rodiny. Jenže pak se stalo něco, co by ji snad ani ve snu nenapadlo.

Konec roku 1986 trávila s Markem, už snoubencem, v Keni. Země ji uchvátila svou krásou i lidmi, ale nejvíc ji okouzlil masajský válečník Lketing, jehož spatřila v Mombase. Náhodou se s ním setkala později na diskotéce. Přeskočila mezi nimi pověstná jiskra. Corinne se sice s Markem vrátila do alpské země, ale v hlavě už měla jen afrického krasavce z kmene Samburu. Během necelých šesti měsíců zařídila vše pro trvalé vystěhování, dala vale Markovi, velkou část svého majetku rozprodala a vyrazila za mužem svého života. „Vypadal jako mladý bůh,“ vzpomínala později.

Pila krev a mléko

Po příletu do Keni svou lásku samozřejmě hned nenašla. Ale štěstí přeje připraveným. S pomocí Lketingových příbuzných se celkem brzy setkali a mladý válečník si bílou ženu odvedl do rodné vesnice Barsaloi ve vnitrozemí. Že další život nebude zrovna růžový, poznala záhy, když ji Lketing bez okolků de facto znásilnil. Prvotní šok však Corinne neodradil a ze všech sil se snažila v primitivním prostředí africké vesnice žít jako všichni její obyvatelé. Med to rozhodně nebyl.

Nerozuměla jejich řeči a domlouvala se „rukama nohama“. Bydlela v chatrči ze dřeva a hadrů slepované kravím trusem, bez elektřiny, tekoucí vody a toalety, spala na zemi a měla málo jídla, ale přesto se zkraje po boku svého partnera cítila skvěle. Mizerné podmínky jí ani tolik nevadily, protože láska je slepá. Corinne vzala na vědomí, že nemá práva jako ženy v civilizované společnosti, zvykla si na vaření na ohništi i na to, že většina potravy je ovesná kaše, kozí maso, mléko a krev (domorodci napíchnou dobytku žílu a „načepují“ si potřebné množství), a rozhodla se za svého negramotného „boha“ provdat.

Bílá nosí smůlu

Po vleklých řízeních na úřadech se jí to podařilo. Civilní sňatek proběhl ve městě a pak následoval tradiční obřad ve vesnici. Šťastná Corinne v bílých svatebních šatech ze svého bývalého obchodu zářila uprostřed domorodců jako drahokam. Ti si mezi sebou šuškali, že bílá barva nosí smůlu…

Z Corinne se stala bílá Masajka. Musela se podřídit rituálům kmene a dál zápasit s nepřekonatelnými kulturními rozdíly a předsudky. Jako velký problém se třeba ukázal její nápad otevřít si ve vesnici prodejničku se základními potravinami a hygienickými potřebami. Manžel nechápal, proč se snaží dělat něco navíc. Vždyť „všechno“ mají! Dalo jí ohromnou práci ho přesvědčit a získat povolení. „Mnozí Afričané nechápou, proč se my bílí tváříme tak namyšleně a proč se ustavičně za něčím honíme. Podle nich přece máme všechno, co potřebujeme ke spokojenému životu. A mají pravdu! Jenže my si to bohužel neuvědomujeme,“ hájila Corinne postoj domorodců.

Útěk z Keni

Kvůli podnikání koupila auto, aby nemusela nosit zboží na zádech z civilizace vzdálené mnoho kilometrů. Podnikání ji bavilo, ale přineslo jí další problém: Lketing každou chvíli žárlivostí explodoval a byl na Corinne hrubý, protože mu vadil její kontakt se zákazníky. Začal hodně pít a výbušná situace se neuklidnila, ani když se jim narodila dcera Napirai. Krize pokračovala. Manžel nepřestával žárlit a navíc začaly vysychat finanční rezervy. Aby toho nebylo málo, Corinnino zdraví nalomily podvýživa a žloutenka, postihly ji záchvaty malárie. Ocitla se na kraji fyzických i duševních sil. Řešením se zdálo přestěhování z vesnice do Mombasy. Rodina tam skutečně odjela a chvíli to vypadalo, že se vše uklidní. Manželé si dokonce otevřeli krámek s masajskými suvenýry. Ale Corinne už měla tou dobou jasno - koncem roku 1990 z Keni i s dcerou odejde. Lketing byl proti, tušil, že je to konec vztahu a že dceru už neuvidí, ale nakonec kývl.

Setkání po 14 letech

Po návratu do vlasti musela Corinne znovu získat švýcarské občanství, a aby sebe i dceru uživila, vystřídala řadu zaměstnání. Naštěstí jí byla velkou oporou matka, jež jí pomáhala nejen finančně. Největším problémem se ukázal rozvod na dálku. Lketing se totiž toulal, byl dlouho nezvěstný a propíjel majetek, který mu nechala. Ale po čase ho úřady dostihly a zhrzený bojovník s rozvodem souhlasil. Od roku 1995 stála Corinne už pevně na vlastních nohou a znovu se vypracovala v úspěšnou podnikatelku. Začala si také třídit a sepisovat vzpomínky na čtyři perná léta v Africe a v roce 1998 vyšla její biografie Bílá Masajka. Byla tak úspěšná, že se z Corinne stala celebrita a uznávaná autorka nejen ve Švýcarsku. O pět let později v knize Zpátky z Afriky (2003) popisuje, jak bez peněz a povolení k pobytu začínala od nuly po návratu do civilizace. Trilogii završuje Shledání v Barsaloi - autorka vypráví o návštěvě v Keni po 14 letech od svého útěku. V souvislosti s natáčením filmu podle její knihy Bílá Masajka se vrátila na místa, kde prožila nezapomenutelnou etapu svého života, a setkala se rovněž s Lketingem a jeho rodinou. I když měla strach, jak bude přijata, vše dopadlo nad očekávání dobře. Přivítání bylo napěchované dojetím a emocemi, i když s sebou kvůli strachu z možného uplatňování otcovských práv nepřivezla Napirai.

Vášeň a láska

Corinne Hofmann nyní žije se svou dospělou dcerou u Luganského jezera. S bývalou keňskou rodinou je v písemném styku a finančně ji podporuje. Na Afriku vzpomíná jen v dobrém. „Nesmírně mě přitahuje její neproniknutelnost a nepředvídatelnost, což k ní patří stejně neodmyslitelně jako divočina i nádherná zvířata. Ani to by však nic neznamenalo bez jejích srdečných, veselých a vtipných obyvatel, bez ohledu na to, zda mluvíme o jižní, západní, nebo východní Africe. Fascinuje mě kombinace radosti ze života, ležérního přístupu k němu i důvěry v Boha, kterou místní navzdory těžkým podmínkám neztrácejí. Jejich životní pocit se nedá koupit za peníze. Můžeme se jen pokusit přijmout něco z něj do svých srdcí. Afrika pro mě znamená vášeň a lásku,“ vyznává se Corinne.

AFRIKA zůstala její láskou

* Knihy Corinne Hofmann byly přeloženy do 23 jazyků a prodávají se po celém světě. Bílé Masajky se prodalo přes čtyři miliony výtisků.

* Spisovatelka je patronkou Projektu Barsaloi na pomoc samburskému lidu.

* Napirai Hofmann se do země, v níž má své kořeny, podívala ve 20 letech a seznámila se s otcem, babičkou a nevlastními sourozenci. O shledání vypráví další Corinnina kniha Afrika, má láska (2005).