Silueta měří na délku 115 metrů a vznikla odkrytím bílého křídového podloží na zatravněném kopci. Nejlépe je vidět z výšky a do dnešní doby se v celé své kráse dochovala jen díky tomu, že se o ni místní vesničané po staletí vzorně starali. Až do konce 19. století se na kopci každých sedm let konal velký trh, při kterém byl kůň čištěn od nánosů prachu a zeminy. Po dokončení prací se uffingtonští odebrali na slavnost sponzorovanou správcem panství. Údržba geoglyfu tedy byla spojena s vítanou zábavou.

Před nacisty ho schovali

Bílý kůň byl zakryt jen v době druhé světové války, protože se mohl stát výrazným navigačním bodem nacistických letounů. Lidé na jeho linie v té době nahrnuli drny a větve ze zastříhaných živých plotů, takže se stal takřka neviditelným. Velšský profesor archeologie William Francis Grimes geoglyf po válce opět odkryl a od té doby se jím zabývají vědci z celé Británie.

Pohled na jedinečnou památku z výšky vám poskytne následující video:

Zdroj: Youtube

Naskytla se otázka, zda jde vůbec o koně. Minimalistická silueta teoreticky mohla původně představovat jakékoli jiné zvíře, včetně psa nebo kočky. Nejpozději od 11. století se však geoglyfu říkalo "kůň", jak o tom svědčí dochovaný zápis z Abingdonského opatství.

Sluneční kůň Keltů?

Odborníci od počátku předpokládali, že obrazec vytvořili v 1. tisíciletí př. n. l. Keltové, jejichž umělecké artefakty nesou podobné symboly. Tato teorie byla potvrzena při vykopávkách v roce 1990, kdy vědci z Oxfordu datovali jemné bahno nalezené v tlamě koně do pozdní doby bronzové, konkrétně do let mezi 1380 a 550 př. n. l. Zjistili také, že silueta byla vyříznuta do kopce až metr hluboko.

Otázkou zůstává, k čemu kůň vyrytý do terénu Keltům sloužil. Archeolog Joshua Pollard z univerzity v Southamptonu poukázal na možnou souvislost se slunečním božstvem. Kůň totiž leží v linii, po které se "kutálí" slunce, a zejména v zimním období se zdá, jako by kůň sluneční paprsky předháněl. Podle Pollarda geoglyf odpovídal mytologickému přesvědčení, že se slunce vozí po obloze v kočáře či na koni.

Jiná hypotéza spekuluje s možností, že se v osadě pod kopcem prodávaly koně a geoglyf měl být místnímu trhu jakousi reklamou. Pocestní by ho však z obyčejné cesty neviděli - a vzdušná doprava se v době bronzové vyskytovala opět jen v mytologii.

Spekulacím o navigačním bodu pro přistávání mimozemských vesmírných lodí vědci přirozeně nevěří, ačkoli se v okolí údajně často vyskytují záhadné kruhy v obilí a lidé nad kopcem po setmění zahlédli podivné létající objekty. Přes den se však okolo koně poklidně pasou ovce a záhada stará tři tisíce let je nijak nevzrušuje.

Zdroje: https://en.wikipedia.org/, https://www.atlasobscura.com/, https://www.archaeology.org/