Na konci roku 1944 se britským silám podařilo vytlačit japonské okupanty z většiny území Barmy, zbývalo jen osvobodit jižní část země. Ohniskem bojů se stal nevelký, avšak strategicky umístěný ostrov Ramree, kde si Britové chtěli zřídit základnu pro zásobování jednotek na pevnině. Neměli přitom ani tušení, kde se vylodí: ostrov ovládala divoká vegetace, nebyl tu žádný přístav (Zdroj: allthatsinteresting.com).

"Šli jsme tam naslepo s tím, že buď se nám podaří vyhnat Japonce, nebo sami hned padneme do zajetí," vyprávěl dělostřelec Robert Duff, který už měl s boji v divoké džungli nemilé zkušenosti. Přežil úplavici, četné vředy a malárii. Mnohokrát se strachoval, že se už nikdy nevrátí domů.

Ovládnutí ostrova Ramree nebylo jednoduché, Japonci se úporně bránili. Britové však byli ve výrazné přesile a během února nepřítele úspěšně obklíčili. Zhruba tisícovka japonských vojáků se v tu chvíli musela rozhodnout, zda se vzdá a nechá zajmout, nebo se pokusí o útěk přes moře(Zdroj: en.wikipedia.org).

Zoufalí Japonci zvolili druhou možnost, přestože k moři vedla jen cesta přes močály plné mořských krokodýlů. Tato stvoření patří k nejmohutnějším plazům na světě, v dospělosti dosahují délky přes 6 metrů a hmotnosti okolo jedné tuny. Nejraději se zdržují v pobřežních mokřadách, ale mohou plavat až stovky kilometrů od břehu na volné moře.

"Ona noc z 19. na 20. února byla nejstrašlivější, kterou naše posádka zažila," napsal pamětník Bruce Wright. "Zvuk střel z pušek se mísil s výkřiky mužů, jejichž těla drtily čelisti obrovských plazů, a dotvářel kakofonii pekla, jakou svět nepamatoval. Za úsvitu na místo dorazili supi, aby uklidili, co krokodýli zanechali. Z tisícovky japonských vojáků, kteří vstoupili do bažin Ramree, jich bylo nalezeno živých asi dvacet." (Zdroj: mysteriousuniverse.org)

Někteří historikové a zoologové dnes nicméně pochybují, že by v bažinách na ostrově žilo tolik krokodýlů, aby dokázali během tak krátké doby usmrtit a zkonzumovat tisícovku mužů. "Místní ekosystém s nepatrným zlomkem savců žijících v bažinách by nedovolil existenci tolika krokodýlů na jednom místě," míní spisovatel a historik Frank McLynn.

Navzdory zápisu v Guinessově knize rekordů dodnes není jisté, kolik japonských vojáků skončilo v čelistech predátorů a kolik z nich zahynulo vyčerpáním a žízní. Vyloučit se nedají ani sebevraždy, k nimž se Japonci za druhé světové války často uchylovali ve snaze vyhnout se zajetí za každou cenu. Krokodýli však ke krutému konci vojáků na Ramree bezesporu svým dílem přispěli.