Zdroj: Profimedia.CZ
Největší tanková bitva 2. světové války: Kurský oblouk se proměnil v hořící past
Útok na Kurský oblouk měl ochromit sovětskou armádu a zastavit její ofenzívu ještě předtím, než bude zahájena. Alespoň tak si to maloval Hitler. Němečtí armádní velitelé už tak optimističtí nebyli. Plánovaná operace Citadela zaváněla velkým masakrem. Jejich obavy se záhy naplnily.
V roce 1943 si Hitler začínal uvědomovat, že mu teče do bot. Prohraná bitva o Stalingrad a citelné ztráty ve Středomoří signalizovaly, že spojencům narostl hřebínek a poženou se na Německo z obou stran. Vůdce se proto rozhodl k zoufalému kroku - rozmetat alespoň jednu nepřátelskou stranu na padrť a teprve potom se soustředit na obranu před tou druhou.
Polní maršál Erich von Manstein u Stalingradu ztratil syna. Možná i proto horečnatě pracoval na tom, aby prořídlé jednotky postavil znovu na nohy a doplnil je o nové vojáky přesunuté ze západu. Hitlerův plán mu připadal obtížný, ale nikoli nemožný. Němci ale podle něj potřebovali mnohem více pěšáků, než zatím měli k dispozici. Vůdce s tím nesouhlasil a raději vsadil na těžkou techniku.
Zdroj: By Bundesarchiv / CREATIVE COMMONS / CC-BY-SA 3.0, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/
Únik informací a chyba ve strategii
Zatímco se čekalo, až z výrobny vyjedou nové tanky Tiger a Panther, sovětským špionům se podařilo německý plán odhalit a předat o něm informace svým nadřízeným. Rudá armáda se proto mohla na ofenzívu dobře připravit.
V Kurském výběžku se tehdy koncentrovala asi pětina sovětských sil. Hitlerova strategie kázala zaútočit na oblast ze dvou stran a sevřít ji jako v kleštích, aby z ní nebylo úniku. Nápad to nebyl tak úplně hloupý; Němci sice do akce vyslali nepoměrně méně tanků, ale zato byli lépe organizovaní, takže měli skutečně šanci na vítězství, které nakonec zhatil základní nedostatek: chybějící zálohy pěšáků.
Otevření bojů na četných místech Evropy se ukázalo být příliš velkým soustem a Hitler už neměl zálohy odkud brát. U Kurska kvůli špatnému rozhodnutí přišel o 200 tisíc vojáků, 720 tanků a samohybných děl a 681 letounů. Do toho se na Sicílii vylodila
angloamerická vojska. Hitler proto přes protesty maršála Mansteina nařídil operaci v Kurském oblouku ukončit a pozornost zaměřit na Středomoří.
Zdroj: Profimedia.CZ
Souboj obrněných titánů
Sověti přitom utrpěli ztráty mnohem vyšší: podle oficiálních údajů si odpočítali přes 860 tisíc vojáků, 6064 tanků a děl a 1626 letounů. Ačkoli se o přesných číslech dodnes vedou spory, historikové se shodují, že sovětské ztráty výrazně převyšovaly ty německé.
Vysoká čísla napovídají, že se v Kurském oblouku musela odehrát strašlivá řež. A také se odehrála. Nejčernějším dnem se stal 12. červenec, kdy se tankové armády střetly u obce Prochorovka. Po prvních náletech a palbách se vzňala místní pole vysušená letním horkem a vojáci zanedlouho dýchali kouř z požárů. Během dopoledne se navíc strhla bouřka, která v kombinaci s kouřem zcela znemožnila viditelnost. Tankisté netušili, kam jedou, dělostřelci nevěděli, kam zamířit, a piloti bombardérů nedokázali rozlišit vlastní vozidla od nepřátelských. Tanky proti sobě pálily z bezprostřední blízkosti a stávalo se, že jeden do druhého přímo najel. Velitelé ztratili nad svými muži kontrolu. Krvavé peklo za sebou zanechalo jen vraky zničených tanků a hromadu mrtvých těl, aniž z něho vzešel vítěz. Drsné střety proto pokračovaly i v dalších dnech.
Zdroje: www.idnes.cz, cs.wikipedia.org, www.militarytimes.com
