První světová válka se neubírala směrem, který si centrální i dohodové mocnosti přály.
Prusko bylo zcela vyčerpáno, Rakousko-Uhersko na tom bylo ještě hůř a na bitevním poli sklízelo jednu porážku za druhou a ani mocnosti Dohody na tom nebyly zrovna dobře: Anglie byla poutána ponorkovou válkou a nechtěla do pozemních bojů, Rusko chtělo napadnout Rakousko-Uhersko, Bulharsko a Turecko. Falkenhayn se rozhodl, že potřebuje zlomit Dohodu, a to tvrdým úderem na západní frontě.
Západní fronta bojiště bylo stloukáno výbuchy granátů, takže se nepodobá svému mírovému vzhledu. Spojenecké vojáky jsou v pozadí.
Rozhodující úder
Proto se na konci roku 1915, po celkovém selhání pruské strategie bleskové války, rozhodly vypracovat novou strategii. Zákopová válka již nebyla udržitelná, zemi vyčerpávala a bylo jasné, že musí přijít rozhodující úder, který celou válku ukončí, nebo alespoň výrazně změní. Tímto úderem se měla stát právě bitva u Verdunu. Říšský kancléř a císař Vilém II. tehdy pronesl: „Budeme bojovat do posledního muže a do posledního groše.“
Verdun: přírodní strategické místo
Bitevní pole u Verdunu mělo v únoru 1916 rozhodnout o dalším vývoji první světové války. Jedná se o tvrdou vápencovou plošinu kolem řeky Meusy, jíž tvoří souvislý pás kopců s hlubokými srázy sbíhajícími se k řece. Kopce jsou hustě zalesněné a každé údolí má přitom nějaký vodní tok ústící do Meusy. Verdun se jevil jako ideální místo s přirozeným systémem opevnění. Samotné město Verdun mělo v té době kolem 20 tisíc obyvatel.
Verdun měl přitom pro Francii strategický význam a generál Falkenhayn doufal, že jeho pád způsobí I pád celé Francie.
Jedna z podpovrchových komor v opevněném Verdunu sloužila jako nemocnice. Malý pes v popředí odmítl být oddělen od svého zraněného pána.
Dvanáct hodin pod palbou
21. února 1916 ve čtyři ráno bitva začala pruským ostřelováním a trvala 12 hodin přesně. Vlastní dělostřelecká příprava trvala 7 hodin 14 minut. Hustota německého útoku byla hrozivá. Naráz zahřmělo 1500 děl a francouzské zákopy se rázem staly masovým hrobem. Když palba ustala, bylo všude tolik dýmu, že pozorovací letadla na jedné či druhé straně nic nespatřila. Po dělostřelecké přípravě začal útok, který však probíhal lehkovážně.
Nikdo nemohl tuto palbu přežít. Když ve čtyři hodiny odpoledne peklo ustalo, Prusové se domnívali, že je hotovo a vydali rozkaz ke zteči. Vojáci v rojnici procházeli bitevní pole a ikdo nečekal, že by mohli narazit na známku života. Pak se stalo cosi nečekaného – kulomety rozptýlily všechny pruské naděje. BOje trvaly nekonečných deset měsíců a na ploše několika desítek čtverečných kilometrů byli lidé zabíjeni doslova jako dobytek.
Bitva u Verdunu
Úspěch generále Pétaina
Jedinou větší porážku Francouzi utrpěli v bitvě o pevnost Douaumont a koncem února přebral velení nad Verdunem general Pétain, jenž byl díky svým úspěchům a rozhodnutím oslavován jako hrdina národa. U Verdunu si vedl výborně. Francouzským dalekonosným dělům se podařilo zničit všechny pruské houfnice a vyhodit do vzduchu obrovský pruský dělostřelecký park s 450.000 odjištěnými těžkými granáty. Francouzská armáda postupně dobyla vše nazpět a vítězila. Naopak neúspěch u Verdunu zlomil vaz generálu Falkenhaynovi, který byl odvolán.
Ossuary of Douaumont, památník bitvy u Verdunu během první světové války
Ztráty, při nichž zamrazí
V bitvě u Verdunu ztratilo za deset měsíců život přibližně 436.000 vojáků na pruské straně a 535.000 na straně francouzské. V této bitvě dopadlo na těsný prostor fronty asi 1.350.000 tun oceli a na každý hektar této země o celkové rozloze pouhých 260 km2 dopadlo asi 50 tun nábojů.
Autenticky bitvu popisuje dopis francouzského vojína jeho mamince: „Milá matko, překročili jsme les Vaux Chapitre. Je to hrůza, jeden kráter vedle druhého, v každém leželi tři nebo čtyři mrtví, Francouzi i Němci, jeden přes druhého. Jsou tady mrtví z října, pod nimi ti, co zemřeli v červnu, a pak už jen holé kostry těch březnových. Někteří ještě vypadají, jako by spali, modré a šedé uniformy jsou dnes nazelenalé. Nacházíme kusy těl, jsou téměř jako stromy, které tady nemají ani koruny, ani větve. Střely je roztrhaly až ke kořenům. Je tady pusto a ticho. Obrovský hřbitov lidí. Přeskakujeme mrtvé, bojíme se jich. Zítra jdeme do útoku. Modli se za mne.“
Bitva předznamenala vítězství Dohody a porážku centrálních mocností. Díky své krvavosti se stala jednou z největších bitev první světové války a kvůli velkému počtu padlých vojáků bývá označována jako verdunský mlýnek na maso.
Zdroje:
cs.wikipedia.org, www.iwm.org.uk, www.history.com, www.crg.cz
