četba na 5 minut
U každé takto masové bitvy je jasné, že ne všechna těla padlých mohou být dostatečně identifikována. Některým se dostane pocty a řádného pohřbu, jiná skončí v masových hrobech anebo je osud jejich ostatků nejasný. Po bitvě u Waterloo zůstaly na místě tisícovky těl a bylo potřeba s nimi něco udělat.
Felix Philippoteaux: útok francouzské těžké jízdy na jedno z karé
Místa, kde byly boje nejtěžší
Pole bitvy u Waterloo bylo po dobu několika dní po masakru vskutku děsivým místem. Devět hodin zoufalých bojů se na tak malé ploše skutečně odrazilo - na nevelkém území se totiž rozkládalo přes čtyřicet tři tisíc mužů a téměř dvanáct tisíc koní. Na mnoha místech těžkých bojů těla doslova pokrývala zem a bylo obtížné se vůbec dotknout nohou zdupané hlíny. Poručík Henry Dehnel z 3. liniového praporu K.G.L. poznamenal:
„Celé řady padlých válečníků po celém rozlehlém poli ukazovaly dobře rozpoznatelná místa, kde došlo k nejnásilnějším bojům: děsivý, srdceryvný výjev se mísil s vyděšeným pohledem, zmrzačených a často již nahých mrtvol, padlých a smrtelně zraněných koní, který svíral žaludek skoro víc, než dokázal hlodavý hlad.“
Poslední karé císařské gardy.
Drancování
Mrtví byli pravděpodobně těmi šťastnými, protože jejich utrpení bylo u konce. Hůře na tom byli ti, kdo ještě napůl žili a věděli, že jejich těla budou svlečena a cennosti sebrány. Na místo se totiž hned tu noc po bitvě dostavily davy drancujících. Hrubě převraceli mrtvé, aby se dostali ke kapsám s cennostmi a hledali ve švech kabátů skryté poklady vojáků. Řetězy na krku byly utrženy a prsteny ukradeny, často pouhým sekáním prstů, což umožnilo zlato sklidit rychleji.
Poručík Emanuel Biedermann z 2. lehkého praporu KGL ve svých pamětech později napsal:
„Na našem pochodu jsme již potkali velké množství venkovanů, kteří se vrátili z bojiště a nesli všemožné vybavení. Někteří měli vlněné přikrývky, jezdecké kabáty, postroje; jiní měli ve sbírce zbraně a další nástroje. Mnozí tam teď jezdili s povozy, aby posbírali nějaké zbytky. Tuto úrodu jsme jim nezazlívali jako malou náhradu za zpustošení obou armád kukuřičných polí široko daleko.“
Hrdinové a jejich koně
Těla bylo ale potřeba odklidit, aby se zamezilo ukrutnému zápachu, infekcím a i proto, že si to padlí zasloužili. Tento nepříjemný, zdlouhavý, krvavý, ale nezbytný úkol likvidace tisíců mrtvých těl připadl na přeživší vojáky a místní rolníky. Nejsnazší možností bylo naházet těla do obrovských jam, spolu s koňmi. Těm byly předtím sundány podkovy, které se mohly dále prodat. Některá těla byla i spálena v obrovských hromadách.
Co se stalo s Napoleonovým tělem po smrti? Nedůstojné zhanobení si nezasloužil
četba na 3 minuty
Osud tak nebyl zpečetěn
Ač by se zdálo, že tím byl osud padlých uzavřen, není tomu tak. Ti, kdo byli spáleni, samozřejmě měli štěstí, ale těla těch pohřbených v masových hrobech se ještě klidu nedočkala. Ukázalo se totiž, že masové hroby byly později vydrancovány, kosti rozemlety a prášek prodán zemědělcům. Historik John Sadler uvádí, že „mnoho lidí, kteří toho dne zemřeli ve Waterloo, bylo pohřbeno v mělkých hrobech, ale jejich těla byla později vykopána a jejich kostry odebrány.“
O tom, co se stalo s těly po velkých bitvách, pojednává i tento dokument:
Hnojiva a zubní protézy
Bylo velice časté, že ihned poté, co byla těla vojáků zakopána, hroby byly znovu otevřeny a vydrancovány. To by bylo pochopitelné, pokud by zde bylo ještě co sebrat a zpeněžit. Jenže ono se jednalo i o samotné kostry, které bylo možné rozemlít na prášek a dále zužitkovat, nejčastěji jako hnojivo. Kromě fosforu, který je vynikající složkou při hnojení, byly znovu recyklovány i „nalezené“ zuby, z nichž se daly vyrobit protézy. Věk mladých padlých vojáků zde byl jen benefitem.
O tyto podivné pozůstatky byl největší zájem v Anglii, kde se dokonce objevil termín zuby z Waterloo.
Wellington povzbuzuje britské karé po úspěšném odražení útoku francouzské kavalerie.
Zachovalá kostra vojáka
Obecně jsou nálezy koster na místě významných historických bitev velice ojedinělé. O to vzácnější je, že v roce 2012 našli archeologové na bojišti bitvy u Waterloo zachovalou kostru pravděpodobně německého vojáka. A co víc, nebyl okraden! Byly u něj nalezeny mince, knoflíky uniformy, vojenské vybavení. Jedná se o první tak významný nález za sto let, na straně spojenců se kompletní kostra dokonce našla vůbec poprvé.
Obdobně se s těly vojáků zacházelo po většině velkých bitev, a to až do druhé poloviny 19. století.
Zdroje:
www.waterlooassociation.org.uk, medium.com, colors-newyork.com
