Co se dělo s tisíci mrtvol po bitvě u Waterloo? Lidská vynalézavost nezná hranic

Bitva u Waterloo stála Napoleona jeho moc. Měla však ještě více „záhad“ a dopadů, z nichž některé se senzacechtivě přetřásají v médiích dodnes. Jedním z nich jsou dohady o tom, co se stalo s mrtvými těly všech padlých vojáků. Pokud si myslíte, že byla jakkoli s poctami pohřbena, pak se pletete. Ale své využití našla.

U každé takto masové bitvy je jasné, že ne všechna těla padlých mohou být dostatečně identifikována. Některým se dostane pocty a řádného pohřbu, jiná skončí v masových hrobech anebo je osud jejich ostatků nejasný. Po bitvě u Waterloo zůstaly na místě tisícovky těl a bylo potřeba s nimi něco udělat.

Místa, kde byly boje nejtěžší

Pole bitvy u Waterloo bylo po dobu několika dní po masakru vskutku děsivým místem. Devět hodin zoufalých bojů se na tak malé ploše skutečně odrazilo - na nevelkém území se totiž rozkládalo přes čtyřicet tři tisíc mužů a téměř dvanáct tisíc koní. Na mnoha místech těžkých bojů těla doslova pokrývala zem a bylo obtížné se vůbec dotknout nohou zdupané hlíny. Poručík Henry Dehnel z 3. liniového praporu K.G.L. poznamenal:

„Celé řady padlých válečníků po celém rozlehlém poli ukazovaly dobře rozpoznatelná místa, kde došlo k nejnásilnějším bojům: děsivý, srdceryvný výjev se mísil s vyděšeným pohledem, zmrzačených a často již nahých mrtvol, padlých a smrtelně zraněných koní, který svíral žaludek skoro víc, než dokázal hlodavý hlad.“

Drancování

Mrtví byli pravděpodobně těmi šťastnými, protože jejich utrpení bylo u konce. Hůře na tom byli ti, kdo ještě napůl žili a věděli, že jejich těla budou svlečena a cennosti sebrány. Na místo se totiž hned tu noc po bitvě dostavily davy drancujících. Hrubě převraceli mrtvé, aby se dostali ke kapsám s cennostmi a hledali ve švech kabátů skryté poklady vojáků. Řetězy na krku byly utrženy a prsteny ukradeny, často pouhým sekáním prstů, což umožnilo zlato sklidit rychleji.

Poručík Emanuel Biedermann z 2. lehkého praporu KGL ve svých pamětech později napsal:

„Na našem pochodu jsme již potkali velké množství venkovanů, kteří se vrátili z bojiště a nesli všemožné vybavení. Někteří měli vlněné přikrývky, jezdecké kabáty, postroje; jiní měli ve sbírce zbraně a další nástroje. Mnozí tam teď jezdili s povozy, aby posbírali nějaké zbytky. Tuto úrodu jsme jim nezazlívali jako malou náhradu za zpustošení obou armád kukuřičných polí široko daleko.“

Hrdinové a jejich koně

Těla bylo ale potřeba odklidit, aby se zamezilo ukrutnému zápachu, infekcím a i proto, že si to padlí zasloužili. Tento nepříjemný, zdlouhavý, krvavý, ale nezbytný úkol likvidace tisíců mrtvých těl připadl na přeživší vojáky a místní rolníky. Nejsnazší možností bylo naházet těla do obrovských jam, spolu s koňmi. Těm byly předtím sundány podkovy, které se mohly dále prodat. Některá těla byla i spálena v obrovských hromadách.

Magazín

Co se stalo s Napoleonovým tělem po smrti? Nedůstojné zhanobení si nezasloužil

Osud tak nebyl zpečetěn

Ač by se zdálo, že tím byl osud padlých uzavřen, není tomu tak. Ti, kdo byli spáleni, samozřejmě měli štěstí, ale těla těch pohřbených v masových hrobech se ještě klidu nedočkala. Ukázalo se totiž, že masové hroby byly později vydrancovány, kosti rozemlety a prášek prodán zemědělcům. Historik John Sadler uvádí, že „mnoho lidí, kteří toho dne zemřeli ve Waterloo, bylo pohřbeno v mělkých hrobech, ale jejich těla byla později vykopána a jejich kostry odebrány.“

O tom, co se stalo s těly po velkých bitvách, pojednává i tento dokument:

Hnojiva a zubní protézy

Bylo velice časté, že ihned poté, co byla těla vojáků zakopána, hroby byly znovu otevřeny a vydrancovány. To by bylo pochopitelné, pokud by zde bylo ještě co sebrat a zpeněžit. Jenže ono se jednalo i o samotné kostry, které bylo možné rozemlít na prášek a dále zužitkovat, nejčastěji jako hnojivo. Kromě fosforu, který je vynikající složkou při hnojení, byly znovu recyklovány i „nalezené“ zuby, z nichž se daly vyrobit protézy. Věk mladých padlých vojáků zde byl jen benefitem.

O tyto podivné pozůstatky byl největší zájem v Anglii, kde se dokonce objevil termín zuby z Waterloo.

Zachovalá kostra vojáka

Obecně jsou nálezy koster na místě významných historických bitev velice ojedinělé. O to vzácnější je, že v roce 2012 našli archeologové na bojišti bitvy u Waterloo zachovalou kostru pravděpodobně německého vojáka. A co víc, nebyl okraden! Byly u něj nalezeny mince, knoflíky uniformy, vojenské vybavení. Jedná se o první tak významný nález za sto let, na straně spojenců se kompletní kostra dokonce našla vůbec poprvé.

Obdobně se s těly vojáků zacházelo po většině velkých bitev, a to až do druhé poloviny 19. století.

Zdroje:

www.waterlooassociation.org.uk, medium.com, colors-newyork.com