Jak vypadala pozdně středověká bitva: Strašná řež, kde prim hrály ostré sekery

Středověcí rytíři upřednostňovali taktiku před přímým bojem.

Středověcí rytíři upřednostňovali taktiku před přímým bojem.

Foto: Shutterstock.com

Jako válečný nástroj byla sekera hojně využívána skrze celé středověké období. Až na několik vyjímek se používala téměř výhradně jako zbraň v boji muž proti muži. Kontakt z čepelí většinou znamenal smrt. To potvrzují i archeologické nálezy zkoumají kosti středověkých vojáků. Mezi nejznámější patří lebka nalezená v masovém hrobě blízko místa, kde se odehrála slavná bitva u Towtonu.

Bylo 29. března roku 1461. Pláň u Towtonu byla zasněžená a sníh neustále přibýval. K tomu se přidal silný vítr, který šlehal do tváře a ochlazoval celé tělo. Takové počasí na náladě rozhodně nikomu nepřidá. Navíc, když víte, že dnes máte 50 % šanci umřít. I přesto vojáci čekali s kamenným výrazem na tváři na první příkaz. Za několik minut se spustila nekrvavější bitva vybojovaná na území dnešní Velké Británie. Bitva u Towtonu.

Válka růží

Válka růží se skládala ze série bitev, které se odehrály mezi lety 1455-1487. Ty byly vedeny dvěma soupeřícími anglickými rody. Yorky a Lancastery. Příčiny konfliktu sahaly až k roku 1399, kdy přívrženci Lancasterů svrhli krále Richarda II. a ustavili novým králem Jindřicha IV. To by nebylo ve středověku nic neobvyklého. Pokud by po smrti jeho syna Jindřicha V. na trůn neusedl tehdy nezletilý Jindřich VI. Mladý hoch byl pouhou loutkou. Za jeho zády vládla regentská rada, která zároveň ve velkém rozkrádala královský majetek. Během dalších let spory mezi rody vrcholily a vyúsťovaly v menší i větší šarvátky. Mezi tu nejvýznamější však patří bitva u Towtonu, která se stala synonymem netrpělivosti, ale také jasnou ukázkou, co všechno dokáží středověké zbraně.

Čarodějnice děsily vesničany i po smrti.

Středověký hrob vydal zvláštní tajemství: Proč měla mladá žena v ústech hřeby

Bitva u Towtonu

Středověké bitvy měly často předem dohodnutý scénář. Jako první většinou promlouvali lučištníci. I v této válce tomu nebylo jinak. Nejprve vystřelilo několik oddílů yorských lukostřelců. Pak se stáhli v momentě, kdy Lancasterové chtěli střelbu opětovat. Poté znovu vyrazili dopředu a sbírali šípy nepřátel. Lancasterům při tomto pohledu došla trpělivost. Místo, aby se chránili před šípy protivníka a vyčkali ve své výhodné pozici na návrší, vyrazili dopředu.

Boj z blízka byl tak intenzivní, že ho vojáci museli během bitvy několikrát přerušit, aby odklidili mrtvá těla. Vraždění trvalo několik hodin aniž by některá strana vítězila. Nakonec dorazili čerství vojáci, kteří posílili křídlo Yorků. Levé křídlo Lancasterů tak začalo ustupovat směrem k řece. Přes ni se dalo dostat pouze pomocí mostu. Masa vojáků v brněních na něj vstoupila a rychlým krokem postupovala před. Najednou však něco povolilo a muži padli do ledové vody. Tam byli pobiti. Zbytek ustupujících vojáků lancasterské armády odhazovali brnění a zbraně. Byli však snadnou kořistí silného yorského jezdectva. V ten den mělo podle historiků zemřít 28 tisíc mužů.

Boj z blízka byl tak intenzivní, že ho vojáci museli během bitvy několikrát přerušit, aby odklidili mrtvá těla.Boj z blízka byl tak intenzivní, že ho vojáci museli během bitvy několikrát přerušit, aby odklidili mrtvá těla.Zdroj: Profiemedia.cz

Středověké sekery

Ve středověku se nejčastěji používaly dva typy seker. Menší vrhací sekera, která zasáhla protivníka až na 12 metrů a ruční bitevní sekera. Tu ve velkém proslavili především Vikingové. Tato sekera se však stala populární i mezi anglosaskými válečníky. Po zbytek středověku sekeru používala především pěchota. Postupem času se však zmenšovala nebo se připevňovala na dlouhou tyč a vznikla tak halapartna.

V té době, kdy pěchota sekeru začala odmítat, se stala populární u jezdectva. Aby se s ní lehce manipulovalo, měla malou zakřivenou hlavu s kladivem v zadní části. Topůrko bylo dlouhé asi 40 cm. Celkově sekera dokáže nejen drtit a lámat kosti, ale ostří dokáže vážně poškodit i kvalitní zbroj. Je to dáno tím, že je kratší než u meče a těžiště je posunuto ke konci zbraně. Díky tomu se síla úderu soustřeďuje do poměrně úzkého místa, kde působí velkou razancí. Sekera více roztíná a drtí, než řeže.

Později byla těmto „lékařům“ navržena i uniforma, kterou si s morem spojujeme dodnes. Stojí za ní vrchní lékař krále Ludvíka VIII., Charles de l´Orme, a jedná se o pověstnou uniformu se zobákovitou maskou, kterou známe z dobových obrazů.

Jak léčili ve středověku mor: Zoufalé absurdní metody jsou mimo dnešní chápání

Masový hrob

Drtivou sílu sekery okusili na vlastní kůži i vojáci bojující v bitvě u Towtonu. Jejich ostatky našli stavitelé pracující v Towton Hall v roce 1996 v masovém hrobě. Z něj archeologové vykopali 40 jedinců, z nichž 28 byly kompletní kostry. Muži z Towtonu byli před vhozením do jámy vysvlečeni. Nejmladšímu bylo kolem 17 let, nejstaršímu asi 50. Z pozůstatků se vědci snažili vyčíst nejen jak bitva asi probíhala, ale také v jaké kondici vojáci byli a co je nakonec usmrtilo.

Zdroj: Youtube

Towton 25

Jedním z nalezených vojáků je Towton 25. Muž, který téměř jistě bojoval na straně poražených Lancasterů, a díky němuž nyní víme, co dokáže dobře mířená rána sekerou. Dohromady jich dostal osm. Proti němu stál pravděpodobně pravoruký protivník, který mu zasadil prvních pět ran čepelí do levé části hlavy. Poté se v hracím poli objevil nový voják, jež vedl útok směrem k lebce ze spodu-nahoru. Tato rána přeťala zadní část hlavy. Představte si štěrbinu, do níž by se vešla obálka. Lebka následně pukla do obou stran. Towntown 25 zemřel díky úlomků kostí, jež byly vtlačeny do mozku. Jeho nepřátelé však neskončili. Další rána směřovala do pravé a zadní části hlavy. To ho odhodilo na zem. Konečný úder mu rozpůlil obličej a způsobil štěrbinu, která se táhla od levého oka k pravé čelisti. Tento atak musel být vedený obrovskou silou. Ostří čepele se dostalo až do týla.

Zdroj:

www.ranker.com, www.books.google.sk, www.curiavitkov.cz, www.en.wikipedia.org, www.romanarmytalk.com