Prvního března roku 1875 slavila Blanche Monnierové 26. narozeniny. Tehdy oznámila matce, že se za svého právníka provdá a ze svého rozhodnutí neustoupí. Věkový rozdíl jí nevadí a šlechtický titul přeci k ničemu nepotřebuje. Matka zezelenala zlostí a svéhlavou dceru zavřela do malé podkrovní místnosti. "Pustím tě ven, až přijdeš k rozumu!" zahřímala na ni.
Jenže nebohá Blanche v domácím vězení naopak o rozum přišla. Plynuly dny, pak týdny, potom měsíce i roky. Mladá žena stále opakovala, že svého právníka miluje. Matka ji z pokojíku nepustila. Okno zastínila starým kobercem a dveře zvenčí zamaskovala, aby si jich náhodní návštěvníci domu nevšimli.
Čtvrt století v zatemněné komoře
Podle jedné verze příběhu madame Monnierová známým a přátelům namluvila, že Blanche odcestovala za studiem a pobývá u příbuzných, podle druhé ji nahlásila jako nezvěstnou.
Nakonec ale nezáleželo na tom, jakou výmluvu si vymyslela. Madame byla ve městě velmi respektovanou dámou a nikdo by si nedovolil o jejích slovech pochybovat. V domě s ní zůstal syn Marcel a hrstka služebnictva. Nebylo možné, aby o vězněné Blanche nikdo z nich nevěděl. Nikdo ale nic nenahlásil. Každý se hrozil pomsty, jakou by mu paní domu dozajista přichystala.
V roce 1885 dotyčný právník, na kterého si Blanche myslela, nečekaně zemřel. V té době už ale pro matku nebylo možné pustit dceru na svobodu. Rozkřiklo by se, co jí provedla. Určitě by ji i pohnali k soudu... Blanche zůstala v podkroví dalších patnáct let.
Policistům se naskytla hororová podívaná
Teprve v květnu roku 1901 obdržela policie neobvyklý anonymní dopis: "Pane generální prokurátore, mám tu čest vás informovat o mimořádně závažné záležitosti. Řeč je o staré panně, která je zamčena nahoře v domě madame Monnierové, je napůl vyhladovělá a posledních 25 let tu žije doslova ve vlastní špíně."
Znělo to jako špatný vtip. Jak se ale záhy ukázalo, vtip to nebyl. Policisté při domovní prohlídce objevili zamaskované dveře a vtrhli do temné podkrovní komůrky, kde je ohromil příšerný zápach. Blanche Monnierová ležela na shnilém slamníku, obklopena zbytky jídla, krysami a výkaly. Byla tak vyhublá, že se ani nemohla postavit na nohy. Někdejší pověstnou krásu by v ní už nikdo nenašel, roky utrpení změnily její tvář k nepoznání.
Z krásné dívky zbyl jen stín
Madame Monnierová byla okamžitě zatčena. Nejprve se snažila policistům namluvit, že Blanche setrvávala v pokojíku dobrovolně a od mládí trpěla duševní poruchou, ale posléze přiznala, že s dcerou nezacházela dle humánních hodnot. Za dva týdny po svém zatčení zemřela na infarkt; je možné, že k tomu napomohl rozzuřený dav, který se srocoval před jejím domem a chtěl ji lynčovat.
Bratr Marcel byl nakonec osvobozen, protože se neprokázalo, že by se na věznění své sestry podílel, a soud ho navíc shledal duševně zaostalým. Zubožená a napůl šílená Blanche se do normálního života vrátit nemohla. Svůj smutný život dožila v sanatoriu pro mentálně choré, kde skonala 12 let po svém osvobození v říjnu roku 1913.
Zdroje: medium.com, en.wikipedia.org
