Koncem 19. století Národní listy zmínily případ kameníckého pomocníka Václava Podbrdského, jenž se soudně domáhal mzdy za práci, kterou pro svého mistra vykonal v roce 1868. Při lámání kamene v okolí Blaníku se prý zřítil ze skály a ocitl se v místnosti s klenutými stropy, kde se mu zjevovaly různé osobnosti českých dějin. Když nad sebou opět spatřil modrou oblohu, připadalo mu, že od jeho pádu uplynulo pouhých 18 hodin. V rodné vsi ho však lidé považovali za mrtvého. Nezvěstný byl celých 18 let.

Zpětně můžeme jen stěží soudit, zda si dotyčný kameník historku vymyslel, a není ani jisté, že vůbec existoval. V záznamech vlašimského soudu ani v rejstřících obyvatel se totiž jeho jméno nevyskytuje. Nedá se proto vyloučit možnost, že šlo o pouhou novinářskou kachnu, která snad měla posílit národní cítění a připomenout ducha místa spojeného s českými dějinami.
(Zdroj: badatele.net)

Napříč staletími se ale podobných historek na Podblanicku tradovalo více. Princip hory, v jejíchž útrobách čas ubíhá zcela jinak než na zemském povrchu, se dokonce objevuje i v legendách spojených s jinými vrcholky na různých místech Evropy. Záhadologové hovoří o branách do jiné dimenze, kde se člověk posouvá v čase zcela nezvyklým způsobem, může se vracet do hluboké minulosti i cestovat do vzdálené budoucnosti. Jedna taková brána se prý nachází právě u Blaníku a možná o ní věděli už Keltové.

V lokalitě byly skutečně nalezeny pozůstatky hradiště, zlomky keramiky a žulové žernovy, které se v našich krajích používaly od 6. do 3. století př. n. l. Zda ale pověsti o časové smyčce, nebo snad o rytířích dřímajících v nitru hory sahají až do tohoto období, nelze podle archeologů prokázat. (Zdroj: www.archeolog.cz)

První písemný záznam o božím vojsku čekajícím v Blaníku na černou hodinku vlasti české nám zanechal Mikuláš z Vlásenice okolo roku 1470. Je pravděpodobné, že nešlo o nápad z jeho vlastní hlavy, protože podobné pověsti opět najdeme i v jiných evropských zemích a nejspíš se nesly celým středověkem. Například v Rakousku se nachází hora Untersberg, ve které dle legendy podřimuje slavný vojevůdce Fridrich Barbarossa. Zatímco spí, jeho vous neustále roste a ovíjí se kolem kulatého stolu. Až ho obtočí natřikrát, nastane konec světa a lidstvo svede poslední bitvu o svou existenci. Tehdy přijde čas, aby se císař probudil zpět k životu. Můžeme se jen domýšlet, že mu do finálního boje vyrazí na pomoc i Svatý Václav s blanickými rytíři... (Zdroj: en.wikipedia.org)

Právě analogie s jinými památnými místy ve střední a západní Evropě nahrává teorii, že legendy okolo Blaníku mají původ už v předkřesťanské společnosti, která vybraným horám přičítala zvláštní magii. Jednotlivé národy si pak v průběhu staletí dosadily do role spících strážců hor své vlastní patrony a silné panovníky, k nimž mohly upínat své naděje v těžkých dobách. A snad aby tito udatní bojovníci nebyli považováni za vetché starce, kteří už ani neudrží kopí, rozmohla se víra, že uvnitř hory se čas téměř zastavuje a člověk zde nezestárne. Rytíři se díky tomu vrhnou do rozhodující bitvy v plném zdraví a síle.