Až do svých dvaceti let Boža Modrý bruslil převážně na zamrzlých rybnících a za svou hlavní sportovní disciplínu považoval házenou. Do klubu LTC Praha nastoupil spíš jen tak na zkoušku, ale brzy se osvědčil natolik, že byl vybrán do národního mužstva. V bráně zúročil technické myšlení, které ho zároveň přivedlo i ke studiu stavebního inženýrství. Vymýšlel vlastní strategie, jak vykrývat úhly, což inspirovalo i jeho zahraniční kolegy.

V roce 1938 dostal Modrý nabídku odejít do Kanady, nijak vážně však o tom v té době neuvažoval, protože studoval vysokou a v hokeji neviděl svůj profesní cíl. Kdyby byl odešel, jeho život se mohl vyvíjet zcela jinak. Šťastněji.

Modrý ale zůstal a studia beztak musel přerušit kvůli nacistické okupaci. Titul inženýra získal až po válce. Mezitím se stihl oženit se švýcarskou dívkou Erikou a oslavit narození dvou dcer, Aleny a Blanky.

V únoru roku 1947 přišel ten slavný moment, kdy československá sestava na pražské Štvanici s Božou Modrým v bráně vybojovala titul mistrů světa. Na zimních olympijských hrách následujícího roku tým skončil jako druhý, jen aby na příštím turnaji ve Stockholmu opět získal zlato. Modrý tehdy ustál přesilovku Kanaďanů, kteří odvolali brankáře v naději, že v závěru hry vyrovnají skóre. Přes československého gólmana se ale neprobili. (Zdroj: www.lidovky.cz/lide/, listopad, 2015)

Nabídka NHL po celou tu dobu ležela Modrému na stole. Tehdejší ministr Václav Kopecký mu původně slíbil, že po mistrovství ve Švédsku ho do Kanady pustí. Slib ale nesplnil. Brankáři dokonce zakázal i cestu do Švýcarska za těžce nemocným tchánem.

Bohumil Modrý na to konto z národního týmu odešel a odmítl se účastnit příprav na MS v Londýně, které se konalo na jaře roku 1950. Netušil, že se do Anglie nakonec z jeho spoluhráčů nepodívá nikdo. Komunistické vedení křivě obvinilo Británii, že odmítla udělit víza československým rozhlasovým reportérům, a účast ČSSR na šampionátu jakoby na protest zrušila. Předáci KSČ se ve skutečnosti báli, že tým cestu využije k hromadné emigraci na Západ.

Mistry světa krátce po tomto rozhodnutí zatkla tajná policie. Ušetřen nebyl ani Modrý, třebaže už k týmu nepatřil. Paradoxně to byl právě on, kdo u soudu dostal nejtvrdší trest - patnáct let odnětí svobody za spiknutí a přípravy k emigraci.

#clanek|4973479#

Díky Stalinově smrti a uvolnění poměrů se dostal na svobodu už po pěti letech, jeho zdraví však bylo vážně podlomeno těžkou prací v jáchymovských uranových dolech, kde byl vystaven radioaktivitě bez ochranných pomůcek. Po propuštění se snažil ještě trochu hrát a trénovat mladé talenty, ale fyzická slabost ho brzy trvale upoutala na lůžko.

Zemřel v červenci roku 1963 v pouhých 46 letech. Rehabilitace se dočkal až posmrtně o pět let později, kdy byl jmenován zasloužilým mistrem sportu. (Zdroj: cs.wikipedia.org)