S klaunským nosem

Dvojnásobný Český lev, legendární klaun, herec a recesista Boleslav „Bolek“ Polívka (*31. července 1949) se hercem narodil. Přesto si na střední škole tento vizovický rodák pohrával s myšlenkou stát se biologem. Jako kluk miloval les, pozoroval ptáky a se svým učitelem sbíral brouky, znal jejich latinská jména. Touha stát na jevišti a bavit diváky byla ale mnohem silnější a zvítězila.

Už jeho tatínek Jaroslav toužil být hercem. Od toho ho odradila jeho rodina, a tak pracoval jako drogista v lékárně, ale hrál jako nadšený ochotník a Bolka bral do divadla na zkoušky už jako malého kluka. Svou první roli získal jako čtyřletý a tehdy dostal od tatínka první červený klaunský nos, který pro něho sám vyrobil.

První klaunský nos od tatínka jakoby předurčil jeho osud
info

První klaunský nos od tatínka jakoby předurčil jeho osud

Herectví mu prý neschvaloval jeho o dvacet dva let starší bratr, který ho lákal do Kanady, aby tam studoval medicínu.

Bolkův prima brácha

Bolkův bratr Jaroslav „Jaryn“ Polívka se narodil 15. února 1927. Mají společného otce, podobu nezapřou. Jaryn v roce 1948 emigroval do Kanady, kde se mu dařilo, stal se úspěšným automobilovým závodníkem a také organizoval kulturní akce. S manželkou Jindřiškou měl syna Filipa, na kterého byl velmi hrdý. Bratři se tak zpočátku znali jen z fotek a dopisů, ale i tak si dokázali budovat hezký vztah.

Když Jaryn po letech navštívil rodinu v Československu, Bolek ho obdivoval. Dle jeho vzpomínek „voněl voňavkou a úspěchem“ a „šmrdlal“ si cigaretu zvláštním osobitým způsobem, což podtrhovalo jeho charisma a ženy ho nesmírně obdivovaly a – Bolek se ho pak prý (bezúspěšně) snažil napodobit.

Ke konci 60. let měl možnost letět k němu na návštěvu do Kanady, a brácha ho provedl tamním životem (a hlavně lékařů), aby viděl, jak si mohl krásně žít. Jako na úsměvnou historku vzpomíná, jak tehdy v Kanadě přenášela televize Armstrongův „velký krok pro lidstvo“, tedy výstup na Měsíc, a on ho, zmožen whisky, prospal. Brácha ho měl za blbce.  

V normalizačních 70. letech bylo takřka nemožné stýkat se s „kapitalistickými“ příbuznými, ale když měl Bolek příležitost hrát „venku“, jak se tehdy říkalo, Jaryn toho často využil, aby se mohl s mladším bráškou vidět, nebo za ním přijel třeba na dovolenou do zemí socialistického bloku.

Jaryn doma

Po sametové revoluci se elegantní a noblesní Jaryn vrátil do rodné země a nějaký čas působil v provozu Národního divadla. Doma byl s novými poměry spokojený. Na druhý břeh odcházel se smrtí smířený. Věřil, že se znova narodí a nechtěl, aby ho příbuzní oplakávali, a tak jeho duši bránili odejít na onen svět. Pozůstalí tak chvíli poseděli, zavzpomínali, dali si nějaký drink. Dle dostupných zpráv Jaryn zemřel ve věku sedmdesáti tří let dne 29. května 2000 ve Vizovicích, kde je i pohřbený.

Bolek a Jaryn ve Vizovicích v roce 1992
info

Bolek a Jaryn ve Vizovicích v roce 1992

Zdroje: cnn.iprima.cz, zeny.iprima.cz, www.idnes.cz, www.idnes.cz/zlin