edition.cnn.com, www.theartnewspaper.com, www.artplus.cz
Znovuobjevený v dražbě
Díla italského renesančního malíře Alessandra di Mariano Filipepiho známého jako Sandro Botticelli se neprodávají každý den. V soukromých sbírkách jich zbývá jen pár. Dílo Bolestný Kristus vlastnila slavná anglická operní pěvkyně Adelaida Kembel-Sartorisová (1814-1879), která spolu s manželem patřila mezi společenskou smetánku viktoriánské Anglie. Obraz se v rodině dědil a v roce 1963 ho za „pouhých“ 10 tisíc liber prodala v aukci její vnučka lady Cunynghameová.
Americký sběratel, který ho získal, ho zapůjčil na výstavu ve Städelově muzeu ve Frankfurtu v roce 2009-2010. Na veřejnosti se znovu po letech objevil v Sothebyho aukční síni v New Yorku. Jeho kladívková cena včetně aukční přirážky se vyšplhala na 45,5 milionů dolarů. Po Botticelliho Portrétu mladíka s medailonem je tak druhým nejdražším dílem toto renesančního mistra, které bylo prodáno v aukci.
Strhující a jedinečný
Bolestný Kristus se poněkud vymyká svébytnému Botticelliho stylu. Christopher Apostle, který má v uvedené aukční síni na starosti díla starých mistrů říká, že na něm malíř změnil svou typickou techniku a barvu smíchal s olejem. Jeho ultima maniera (poslední styl) je prý poněkud zvláštní a archaický, což mnozí odborníci nemají rádi, on ji ale považuje za fascinují, svéráznou, která se vymyká své době. A mistr možná cítil, že ho brzy překoná mladší generace a chtěl se vymezit, domnívá se odborník. V době, kdy Botticelli zmíněné dílo namalovat mu bylo pětapadesát let. „Mám pocit, že na tomto obraze je něco, co Botticelli promítá, pochopení, že všichni zemřeme. Má to hluboký emocionální náboj," míní Apostle.
I Krista pojal Botticelli poněkud neobvykle. „Pro mě je dojemné, že Kristus je trochu mimo střed,“ řekl Apostle. „Botticelli mu mírně naklonil hlavu, což je lidštější.“ Ve svém vyjádření k aukci pak prohlásil: „Botticelliho Bolestný Kristus je jedním z nejsilnějších a nejpokornějších děl, s jakými jsem se kdy setkal. Ačkoli se zdá, že je náboženský, je to obraz nesmírně lidský, portrét lidského utrpení a spirituality, který mluví univerzálním jazykem…“
Odborník také poukázal například na ruce, které na rozdíl od typicky elegantních, jak jsou pro Botticelliho malby typické, ty Kristovy jsou neohrabané, vybočený malíček odporuje malířovým znalostem anatomie. Botticelliho postavy mají obvykle tvarované rty, zde jsou ústa trpitele spíš zkřivená a vyjadřují pohrdání.
Skryté pod malbou
Před aukcí Botticellova obrazu byla provedena jeho technická analýza. Ukázala, že vrstvy malby skrývají tajemství. Když prosvítili obraz infračervenými paprsky, zůstali v šoku. Snímek odhalil obraz Madony s dítětem, který Botticelli přemaloval. Ta tiskne tvář malého Ježíše ke své tváři. Jeho rysy jsou obzvláště patrné, pokud se obraz otočí vzhůru nohama, usmívá se. Některé tahy jsou zřetelnější, jiné méně. Naznačují obrys Madony a záhyby pláště s ozdobným lemováním kolem ramen a rukávů. Z něho vykukuje baculatá ručička. V každém případě je dle Apostleho tvář Ježíška zcela ojedinělá a neobjevuje se v žádném z Botticelliho rukopisu.
Analýza také ukázala, že Botticelli v kompozici Bolestného Krista dodatečně provedl úpravy. Zející ránu částečně zakryl rouchem, změnil polohu prstů, čímž utrpení trochu odlehčil. Kristu přimaloval delší vlasy, pozměnil bradu, obočí i některé trny na jeho koruně.
A podmalba? Malířské desky, v případě této malby z topolu, byly v renesanci velmi cenné, jak vysvětlil Apostelo. Motiv Madony s dítětem byl běžný a nemusel už být žádaný. Takže Botticelli „nechtěnou“ Madonu prostě vzal, obraz otočil vzhůru nohama a desku přemaloval.
