Americká armáda shodila před koncem války na Prahu bombovou sprchu v domnění, že se jedná o německé Drážďany. Za nečekané a nechtěné bombardování hlavního města mohla porucha radaru a vysoká oblačnost a silný vítr. Bombardování bylo provedeno jako "útok naslepo" s využitím radaru. Jedním z pilotů vedoucí skupiny byl poručík českého původu Andrew Andrako létající na B-17 sériového čísla 43-38652 V, "Stinker Jr.".
Na dokument s českými titulky se podívejte zde:
Praha – Drážďany – 120 kilometrů
Praha byla v té době hlavním městem protektorátu, takže i cílem bombových útoků. Ale jiné armády. Spojenecká vojska si spletla cíl a místo nepřátelských Drážďan shodila bomby na překvapené Pražany. Podle amerických pilotů šlo o důsledek navigační chyby. Drážďany navíc byly v té době cílem masivního bombardování, a německá město bylo od protektorátní metropole vzdáleno jen 120 kilometrů. Americká letadla se nad Prahou objevila 14. února krátce po poledni, a i když začaly houkat sirény, lidi do krytů nespěchali. Kurátor letecké sbírky Národního technického muzea Michal Plavec to vysvětluje tím, že už Praha zažila hodně planých poplachů.
Emauzský klášter a bývalé Ministerstvo sociální péče po náletu.
152 tun bomb na Prahu
Čtyřicet létajících pevností B-17 osmé armádní letecké armády svrhlo na mnoho obydlených oblastí Prahy asi 152 tun bomb. Zasaženy byly čtvrti Vyšehrad, Zlíchov, Karlovo náměstí, Nusle, Vinohrady, Vršovice a Pankrác.
Za nechtěné bombardování zaplatilo životem 701 lidí a 1184 bylo zraněných, přičemž všechny oběti byli civilisté. Asi sto domů a historických objektů bylo zcela zničeno a další dvě stovky těžce poškozeny. Zároveň nebyla poškozena ani jedna z městských továren, které mohly být užitečné pro wehrmacht.
Ke zničeným stavbám patřily i památky jako Emauzský klášter, Faustův dům a Vinohradská synagoga. Na jejich místech byly později postaveny četné moderní stavby, jako například Tančící dům nebo kostel v Emauzích.
Emauzský klášter po náletu.
Obnovené věže Emauzského kláštera.
Lítost
Po tragické události vyjádřili američtí piloti mnohokrát svou lítost. Historie 398. bombardovací skupiny se základnou v RAF Nuthampstead, která nálet provedla, uvádí, že útok byl nehodou. Kvůli výše zmíněným „náhodám“ dorazila formace spojenců nad předpokládaný "cíl", o němž se věřilo, že jsou to Drážďany, v době zahájení bombardování. Mnoho z vojáků uvedlo, že Praha i Drážďany vypadají ze vzduchu podobně, oběma městy protékaly řeky.
Vlasta a Otakar Štáflovi, pamětní deska, Mánesova 20.
Svědectví zděšených lidí
Dagmar Procházkové tehdy bylo 19 let a celou akci si pamatuje. „Najednou strašnej šrumec. Tma a něco padalo. Sutiny a prach. Najednou jsem se byla pod stolem a pak ve skříni.“ V době náletu pracovala Dagmar jako účetní ve velkoobchodu na Karlově náměstí. Bomby začaly padat ve chvíli, kdy si ohřívala oběd. Ven z trosek jí pomohl známý.
„Půl ulice mrtvých lidí. Podskalská, Faustův dům byl rozbitý úplně. Proti nám byla nemocnice. Bylo to, jako když vezmete nůž a tu nemocnici rozkrojíte. Půl postele trčelo ven, půl postele bylo pryč. No hrůza. Všude tekla voda z kanalizací,“ dodávala.
Bombardování trvalo jen několik minut, ale zničilo desítky domů. Oběti z jednoho vybombardovaného domu na Vinohradské třídě se našli podle leteckého historika Michala Plavce až na začátku 70. let minulého století. Skupina lidí sice nálet přežila v krytu, na záchranu ale čekala marně.
Jak dodává historik Michal Plavec, který studoval archivní dokumenty a mluvil i s některými americkými letci, Američané tehdy Prahu bombardovat nechtěli.
„Spotřebovali víc paliva, než se předpokládalo, a zřejmě podplukovník si uvědomil, že to palivo jim nestačí na hladký návrat zpět, a proto se rozhodl bombardovat první město, které viděl vizuálně,“ přibližuje Plavec pozadí bombardování. Cílený nálet na Prahu Američané podnikli až na konci března 1945. Tehdy se zaměřili na závody ČKD a důležitá letiště.
Zdroje: en.wikipedia.org/wiki/Bombing_of_Prague, cs.wikipedia.org, www.irozhlas.cz
