Objekt 2I/Borisov je teprve druhým pozorovaným tělesem, jež do sluneční soustavy zavítalo odjinud. Řítil se rychlostí 33 m/s a od mateřského hvězdného systému ho zřejmě odtrhla gravitace velké planety. Astronomové se na kometu podívali obřím radioteleskopem umístěným v chilské poušti Atacama a podařilo se jim prozkoumat složení plynu, který z ní vycházel.
Ukázalo se, že Borisov uvolňuje mnohem více oxidu uhelnatého, než kolik bylo dosud pozorováno u komet, které se zrodily v naší vlastní soustavě. Jeho koncentrace může být zhruba 9krát až 26krát vyšší. Vědci u komety zaznamenali rovněž kyanovodík, jeho koncentrace je však ve srovnání s podobnými tělesy v normálu.
Domov chladnější než Uran
Neočekávané množství oxidu uhelnatého poskytlo astronomům vodítko k odpovědi na otázku, odkud Borisov přiletěl. "Kometa se musela zformovat z materiálu bohatého na dusíkatý ledovec, který je přítomen pouze při nejnižších teplotách, jež se dají ve vesmíru nalézt. Konkrétně jde o teploty pod minus 250°C," uvedla výzkumnice NASA Stefanie Milam.
Kometa Borisov na snímku NASA
Podle jejího kolegy Martina Cordinera se Borisov musel zrodit v extrémně chladné vnější oblasti vzdáleného planetárního systému, kde je zřejmě ještě větší zima než na Uranu, který je považován za nejchladnější planetu naší soustavy - teploty zde klesají až k minus 232°C. To je ještě méně, než kdy bylo naměřeno na vzdálenějším Neptunu a Plutu.
Kometa Borisov nicméně připutovala z prostředí, kde se teplota blíží hypotetické absolutní nule. "Poprvé máme možnost nahlédnout do chemického složení jiného planetárního systému," raduje se Stefanie Milam, ale zároveň připomíná, že jde o ojedinělý vzorek.
Panenská kometa
Borisov je jedinečný nejen svým složením, ale i svou drahou. Při svém vesmírém putování se šikovně vyhnul horkým hvězdám, a díky tomu stále obsahuje stejný materiál, z jakého se před 4,5 miliardami lety zrodil. Podle vědců jde o kometu skutečně nedotčenou, jaká se v hledáčcích teleskopů dosud neobjevila.
Průlet komety naší soustavou názorně ukazuje video:
Zdroje: https://www.smithsonianmag.com/, https://www.nasa.gov/
