Prasutagus v roce 60 zemřel, aniž po sobě zanechal mužského dědice. Rodinný majetek měla zdědit jeho manželka Boudicca a dvě dospívající dcery, které se měly rovněž podílet na správě území pod římskou nadvládou. Římanům se ale nechtělo s osobami ženského pohlaví vyjednávat, a co hůř, zachovali se jako bohapustí hulváti. Boudiccu veřejně zbičovali, její dcery znásilnili a královský majetek si přivlastnili.

Takovou potupu si keltská královna nenechala líbit. "Nic není v bezpečí před římskou pýchou a arogancí. Zničí vše posvátné a poskvrní naše panny. Vyhraj bitvu, nebo zemři! To udělám já jako žena," citoval její slova historik Tacitus. (Zdroj: www.history.com/news/, březen 2019)

Boudicca byla stejně jako další keltské ženy vychována coby válečnice. Znala vojenské taktiky a uměla používat zbraně. V rekordním čase sestavila povstaleckou armádu čítající asi 100 tisíc mužů a postavila se do jejího čela. Následovali ji nejen nespokojení příslušníci jejího vlastního kmene, ale i další Britové, kterým se jednání Římanů zajídalo.

Povstalci poté neohroženě vytáhli na město Camulodunum (dnešní Colchester) a doslova ho srovnali se zemí. Snadné vítězství je povzbudilo, a proto je Boudicca zanedlouho vedla přímo k hlavnímu městu Londiniu, známému dnes pod názvem Londýn.

Vzbouření Keltové nikoho nešetřili. Kdo z Římanů nepadl v boji, byl krutě umučen. V Londýně po řádění vojska vedeného mstivou vdovou nezůstal téměř nikdo naživu. Vzápětí bylo vypleněno i město Verulamium (dnešní St Albans).

Římský císař Nero už zvažoval, že své vojáky z anglického území stáhne, když vojevůdce Suetonius kdesi ve Walesu narychlo sešikoval silné vojsko a Boudiccu jednou provždy porazil. Tacitus uvádí, že spáchala sebevraždu, aby se vyhnula římskému zajetí. (Zdroj: en.wikipedia.org/wiki/Boudica)

Válku sice udatná Boudicca nevyhrála, ale pro obyvatele Británie je dodnes národní hrdinkou a symbolem nezávislosti na cizí moci. V Londýně, který v 1. století téměř spálila na popel, má sochu připomínající její nezlomný vzdor.