Ten, který prohrál, se na druhý den už neobjevil. To věděl i boxer Salamo Arouch, a proto se rval ze všech sil. Vůle žít a neprohrát byla tak silná, že za dva roky vyhrál přes dvě stě zápasů. Díky tomu dostával polévku s krajícem chleba navíc a přežíval všední dny plné zoufalství a smrti do dalšího zápasu.

První zápas podstoupil nadaný mladík v roce 1937, když mu bylo 14 let. Nebyl dlouhý, protivníka snadno knokautoval. Arouchovým poznávacím znamením, kterého se děsil každý soupeř, byly rychlé nohy a tak silné pěsti, že po ráně byl problém zvednout se znovu ze země. Talentu svého syna si povšiml otec, přístavní dělník, který ho v tréninku podporoval. Salamo navíc v přístavu také pracoval a nošení těžkých pytlů využíval jako možnost budování síly. Tvrdá práce se mu vyplatila a už v patnácti letech se stal řeckým mistrem střední váhy, o rok později šampionem celého Balkánu a držitelem rekordního skóre vítězství. Všech čtyřiadvacet protivníků knokautoval.

Pak přišel rok 1943 a mladý židovský boxer se s celou svou rodinou ocitl v dobytčím vagónu směr Osvětim II.- Březinka. Po příjezdu nikdo nechápal, co se v lágru děje, kam se lidé posílají, proč mizí a proč z komínů vystupuje štiplavý kouř. Arouche pochopil, když svou matku a tři sestry hned na peróně oddělili od rodiny. On sám probděl noc nahý mezi ostatními vězni.

Ráno se mu změnil život. Nacistický velitel zjišťoval, kdo z nových příchozích by se mohl postarat o večerní zábavu v ringu. Když se kluků zeptal, kdo umí boxovat, kamarádi Salama postrčili. Jeho schopnosti otestovali hned na místě. Urostlého polského Žida z důstojníkova týmu srazil na zem v druhém kole. Stoosmdesáticentimetrového Čechoslováka čekal stejný osud. Tak se mladý boxer vlastně náhodou stal novodobým starořímským zápasníkem.

Na pach smrti si Salamo rychle zvykl. Sám bojoval až třikrát do týdne o holý život. Kdyby nevyhrál, jeho osud by byl zpečetěn. To si ale mladý boxer s obdivuhodnou silou a touhou přežít nepřipouštěl. Nepřipouštěl si ani odporné jednání a nadávky opilých nacistů, kteří boj v ringu sledovali. Když mu navíc zastřelili bratra, protože odmítal vytrhávat obětem zlaté zuby, a zplynovali zesláblého otce, byl box tím jediným, co mu zůstalo.

V roce 1945 byl Salamo přesunut do tábora Bergen-Belsen a souboje tak skončily. Tam se ale dočkal osvobození a našel si i sedmnáctiletou soluňskou Židovku, Martu Yechielovou. Postaral se o to, aby se zubožená a podvyživená dívka uzdravila, oženil se s ní a společně odjeli do Izraele, kde Salamo vstoupil do armády a dál se věnoval boxu až do roku 1955. Poté rozjel úspěšný loďařský a stěhovací byznys a v roce 1989 pomáhal natočit film o vlastním osudu v koncentračním táboře. Film dostal název Triumph of the Spirit.

(Zdroj: www.en.wikipedia.org, Salamo Arouch, www.nytimes.com, Europe, květen 2009)