Je dobře známo, že vztah Boženy s manželem Josefem Němcem nefungoval, jak si představovala. Dokonce se s ním chtěla nechat rozvést hned po prvním roce manželství. Protože však v té době otěhotněla, myšlenku na rozvod zaplašila. Nechtěla, aby dítě vyrůstalo bez otce.
Zatímco Němec vyznával upjatou morálku venkova, Božena zastávala revoluční ideály pražské inteligence. S těmi souvisela i rebelie proti zastaralým hodnotám a pokrytectví v mezilidských vztazích. Lásku k jinému muži spisovatelka nepovažovala za něco, z čeho by měla mít špatné svědomí. V jejím okolí byly volné vztahy běžné.
Božena si navíc svými románky kompenzovala útrapy, které zažívala doma. Soužití s manželem přirovnala k "otroctví, jež je často horší než otroctví v Americe".
Kolik milenců půvabná intelektuálka za svůj krátký život vystřídala, není jisté. Doložený je jen její vztah s básníkem Václavem Bolemírem Nebeským, s přírodovědcem Janem Helceletem, s lékařem Vilémem Lamblem a studentem Hanušem Jurenkou.
Rozhodně bychom si ale neměli myslet, že Němcová byla přelétavým ptáčetem, které střídalo milence jak bačkory jen tak pro pobavení. S každým to myslela vážně. Jenomže muži se nechtěli vázat.
Nebeský dal nakonec přednost studiu ve Vídni, medik Jurenka na nátlak svých rodičů odjel studovat do Polska. Němcová vždy končila osamělá a se zlomeným srdcem. "Moje srdce bažilo býti velmi milováno, mně bylo zapotřebí lásky jako květině rosy — ale darmo jsem hledala takovou, jakou jsem já cítila,“ vysvětlila vlastnímu manželovi v dopise roku 1956.
O upřímnosti jejích citů k mužům svědčí fakt, že si nikdy nezadala s vlivnými boháči, kteří o ni rovněž projevovali zájem. Raději dala přednost životu v chudobě, po boku mužů, které skutečně milovala. Ta pravá, opětovaná láska, po níž celý život toužila, však nikdy nepřišla.