„Kdyby bylo na mě, přála bych si narodit znovu za 200 let nebo ještě později, jelikož nevím, zda do té doby bude svět takový, v němž bych chtěla žít s rozkoší," napsala si Božena Němcová 17. prosince 1851. Věděla, že svým myšlením je pokroková. Patřila mezi první české feministky. Odmítala tradiční sexistické vnímání ženy jako pouhého doplňku muže, rodičky a vychovatelky dětí. Paradoxně však svému tradičně založenému manželovi mohla poděkovat za to, že se stala spisovatelkou.
Podle oficiálních údajů se narodila 4. února 1820 jako Barbora Panklová. Provdána byla v sedmnácti letech za o patnáct let staršího úředníka finanční stráže Josefa Němce. Ten byl mladou Barborou naprosto okouzlen. Považoval ji nejenom za krásnou, ale také za milou a dobře vychovanou. Pro mladou dívku to byl především sňatek z rozumu.
Jak vypadala Božena Němcová?
Díky Němcovi se jí však doslova změnil život. Uvedl ji do vysoké vlastenecké společnosti, kde nechyběli František Palacký, Karel Havlíček Borovský nebo František Ladislav Čelakovský. Pod jejich vlivem začala psát a učit se česky. Pod své básně, které uveřejňovala od roku 1843 v Květech, se začala podepisovat původním slovanským jménem - Božena.
Ač měla Božena Němcová 4 děti, skutečná a hlavně naplněná láska se jí vyhýbala.
Na každém večírku byla středem pozornosti. Představovala totiž ideál krásy té doby. Měla světlou pleť, výrazné lícní kosti, pohled plaché laně, útlý pas a štíhlý krk. Její vystupování bylo ladné a sebevědomé. „Netuším, v čem spočívalo její hlavní kouzlo, ale byla úchvatná," prohlásila o jejím šarmu Karolína Světlá.
Od roku 1846 již byla oblíbenou autorkou. Přispívala nejen do časopisů, ale také novin a almanachů. Psala povídky a upravovala pohádky, které sbírala po celém Rakousku-Uhersku. „Josef Němec byl za své vlastenecké názory přemísťován. Kdyby nebylo tohoto častého stěhování, asi bychom některé pohádky neznali. Němcová ráda chodila od chalupy k chalupě a lidovou slovesnost si zapisovala," vysvětluje historik doc. Mgr. Petr Grulich, Ph.D.
Smutná Božena
I přesto, že si Božena plnila své sny, se svým životem spokojená nebyla. Manžel jí nerozuměl a nejraději by ji viděl u plotny než u stolu s perem v ruce. Posledním hřebíčkem do pomyslné rakve jejich vztahu byla smrt nejstaršího syna Hynka, který zemřel v roce 1853 na tuberkulózu. „Omrzelo mě na světě žít," napsala si do svého deníku. „Proto jsem utekla do osamělého stavení, do údolí, k nohám mé babičky." Díky rodinné tragédii tak vzniklo její nejslavnější dílo.
Božena Němcová - Frantiček Kubka, Miroslav Novotný
Toho roku byl navíc její muž suspendován. Byl zbaven místa i příjmu a několik týdnů musel strávit v domácím vězení. „Nemám ani groše, nemám ani na papír. Kdybych byla sama, tak to zvládnu, co ale s třemi hladovými krky?" Situace se nezlepšila ani po vydání Chýše pod horami. Němcová neměla čím topit, manžel ji z nového zaměstnání posílal sotva pár krejcarů. V každodenním boji o přežití si nevšimla, že se její chronické ženské potíže začaly vyvíjet v rakovinu dělohy.
Konec jejího života byl doslova utrpením. Zestárlý manžel se s ní hádal, vyčítal ji psaní, surově ji bil a mezi lidmi pomlouval. Nakonec od něho v září 1861 utekla až do Litomyšle. Bídou vyčerpaná a za neustálého krvácení nebyla už schopná pracovat a vydělávat si na nájem a jídlo. O dva měsíce ji Josef Němec našel a odvezl zpět do Prahy. Spisovatelka však slábla čím dál tím víc. Zemřela 21. ledna 1862.
Zdroj:
www.stoplusjednicka.cz, www.hradec.rozhlas.cz, www.demokratikon.cz, www.denik.cz
