Boženka Novotná: Prostá a ošklivá první dáma rozdávala zařízení Hradu známým

Božena Novotná si nikdy nemyslela, že by se její manžel mohl stát prezidentem. Jeho zvolení do nejvyšší funkce nevítala s nadšením a netušila ani, co si počít s pozicí první dámy. Držela se jako šedá myška v ústraní a svého muže doprovázela jen na takové akce, kde její účast bonton bezvýhradně vyžadoval.

Božena se za Antonína Novotného provdala v roce 1929, pouhé tři měsíce před porodem jejich syna. Manželský svazek považovala za cosi posvátného a velmi si zakládala na věrnosti, přestože si vytrpěla své: Antonín trávil dny v práci a večery na stranických schůzích, takže ho prakticky nikdy neviděla a dítě vychovávala sama.

Nejtěžší pro ni bylo období v letech 1941 až 1945, kdy byl Antonín uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Jeho návratu se sice dočkala, o šťastném rodinném životě však mohla pořád jen snít. Sílící moc KSČ vynesla na politický vrchol i snaživého Antonína, a Božena si opět připadala sama.

Nikdy si nenašla ani blízké přátele, protože její muž viděl v přátelských vztazích zbytečné rozptylování od stranické činnosti.

V listopadu roku 1957 náhle skonal prezident Zápotocký a sovětský lídr Chruščev doporučil jako jeho nástupce Antonína Novotného. Pro Boženu to byl šok. "Už jako první tajemník měl starostí nad hlavu, byl doma jako na návštěvě. Hovořili jsme o tom do noci a šli jsme spát s rozhodnutím, že kandidaturu nepřijme," vzpomínala bývalá první dáma.

Jenže sovětskému prezidentovi se nikdo ve straně neodvážil oponovat, a tak Novotného zamítnutí kandidatury narazilo na silný odpor. Své si vyslechla i Božena. "Co jste to za soudružku, že Toníka přemlouváte, aby to nebral?" hřímal soudruh Vladimír Koucký. Božena se slzami v očích kapitulovala.

Na Hradě se jí sice líbilo, ale na veřejné vystupování neměla sebevědomí. Nikdy nebyla považována za krasavici a vedle svého muže, vyhlášeného hezouna, si připadala jako ušmudlaná Popelka. Veřejnost o ní téměř neslyšela. Jen občas se Božena odvážila navštívit vánoční besídky pionýrů nebo se účastnit oslav MDŽ.

Zvláštní kapitolou manželů Novotných byly peníze: k životu je nepotřebovali, bydlení i dovolené za ně platil stát. Neměli ani žádné koníčky, nepořádali soukromé oslavy, ze zásady nepili alkohol. A protože Božena vyrostla v chudých poměrech, nebyla zvyklá nakupovat drahé oblečení ani šperky.

Bankovky z prezidentského platu se Novotnému kupily v hradních šuplících. Naučil se je používat k uplácení straníků, aby mu zůstali věrní. Při odchodu z funkce pak kupu peněz státu vrátil.

Božena postupem času začala považovat Pražský hrad za svůj domov a chovala se, jako by jí tu všechno patřilo. Svým nejmilejším zaměstnancům zde vystrojila svatby, návštěvy pak ochotně obdarovávala uměleckými předměty, které spadaly pod hradní správu. Když byl její muž v roce 1968 donucen k abdikaci, musela veškeré ztráty finančně nahradit.

Manželův konec ve funkci vnímala jako nespravedlnost a křivdu. Na druhé straně se konečně dočkala nerušeného života ve dvou, jak o tom vždy snila. Když Novotný v roce 1975 zemřel, ztratila smysl dále žít. Postupně chřadla, až se v roce 1980 ve věku 70 let vypravila na věčnost i ona.