Dlouhou dobu nikdo netušil, kdo obrovskou síť tunelů, nacházející v Brazílii, Ekvádoru, Peru, Argentině, Bolívii i Uruguayi, vybudoval. Podle theosofky a spiritistky z 19. století Heleny Petrovny Blavatské to byli Inkové, kteří si tak vyhloubili podzemní říši o délce tisíců kilometrů. Měla se nacházet pod celou jižní Amerikou a možná i pod celým světem.
Mýtu se později chopili další záhadologové a spisovatelé. Ti i přesto, že prostory nikdy nenavštívili, vypravovali o kečuánských pamětnících a dobrodružných průzkumech. V podzemí se mělo vyskytovat tajemné písmo, kovové desky nebo zelenkavá záře.
Záhadné tunely
Psal se rok 2010, když geolog z Brazilské geologické služby Amilcar Adamy spolupracoval na průzkumu trasy dálnice v amazonské Rondonii. Na staveništi ho upoutala díra, kterou odhalila rypadla. Když do ní nahlédl, všiml si zdí pokrytých pravidelnými rýhami. Na první pohled bylo jasné, že je nevyhloubila voda ani lidské ruce.
„Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl. Nenapadl mě žádný geologický proces, jež by dokázal vytvořit tak dlouhé tunely eliptického tvaru, s pravidelnými kulovitými vydutími a zbrázděným povrchem," řekl. Proto oslovil profesora Federální univerzity v Rio Grande do Sul Heinricha Franka, který byl známý tím, že podobný objekt na počátku tohoto století také našel. Společně se rozhodli, že tvůrce záhadné podzemní říše odhalí.
Obří pásovec
Založili projekt Projeto Paleotocas, jehož cílem je zdokumentovat co nejvíce tunelů a porovnat je mezi sebou. Zatím jich bylo nalezeno více než 1 500 a stovky jsou nacházeny průběžně dál. Všechny mají dva společné jmenovatele. Jsou staré zhruba 8 až 10 tisíc let a jejich zdi jsou pokryté pravidelně od sebe vzdálenými drážkami. Geologové tak dospěli k závěru, že jsou dílem obrovských zvířat.
Šikovní pásovci a lenochodové
„Jsou to paleo-doupata a nory, jež vyhrabali zástupci megafauny. Pra-pásovci rodů Etutatus, Propraopus či Pampatheres a pra-lenochodové z rodu Scelidotherium či Glossotherium," říká Greg McDonald, paleontolog Bureau of Land Management. Ze stop v norách lze vyčíst, jak zvířata kopala, poté se zastavila, aby odklidila zeminu a pak znovu pokračovala. Tunely byly pravděpododobně využívány několika generacemi a stále prohlubovány. Sloužily k ochraně před počasím.
V jednom doupěti byla dokonce nalezena také kostra Harlanova zemního pralenochoda, jež vážil dvě tuny, a od špičky čenichu po konec ocasu měřil 4 metry.
Zdroje: mymodernmet.com, www.discovermagazine.com, ekolist.cz
