Brežněv byl původně považován za slabého a nevzdělaného vůdce, a snad právě proto využíval diktátorské praktiky, aby si svou pozici upevnil. Politické oponenty sesadil z funkcí a obklopil se věrnými mafiány z Dněpropetrovska a Moldávie, kde působil jako první tajemník ÚV KS ještě za Stalinovy éry.
Od poloviny 70. let mu zdraví napovídalo, že by se měl odebrat do důchodu. Členové vedení to však nechtěli připustit, protože by jim hrozila ztráta korýtka. Brežněv ve stranickém aparátu zavedl jakýsi status quo, neměnný stav, který funkcionářům plně vyhovoval. V kancelářích se moc nepředřeli, nemuseli se přizpůsobovat novotám, pracovali v léta zajetých kolejích. Nový generální tajemník by jim jejich pohodlí mohl narušit.
Leonid Brežněv
Brežněv tedy v čele Sovětského svazu setrval, ačkoli trpěl srdečními problémy, leukémií a rakovinou dásní. V květnu roku 1982 utrpěl těžkou mozkovou příhodu, ale přesto pokračoval v nabitém programu. Smrt ho zastiha 10. listopadu téhož roku.
Občané o zdravotních potížích prvního muže státu neměli nic tušit. Stejně tak se jim zatajila i jeho smrt. Televizní moderátoři čekali na moment, kdy bude informační embargo ukončeno, a pro všechny případy se ten večer oblékli do černého. Státní televize nečekaně změnila program a místo hokejového utkání odvysílala Čajkovského Patetickou symfonii a následně i Labutí jezero.
(Zdroj: www.rferl.org, srpen 2019)
To všechno byly náznaky, že zemřel někdo významný. Teprve druhý den v 11. hodin dopoledne rozhlas i televize ve stejnou chvíli oznámily, že Sověty navždy opustil soudruh Brežněv.
15. listopadu se konal velkolepý státní pohřeb, na který přijely hlavy 32 států, dále se dostavilo 15 ministerských předsedů, 14 ministrů zahraničí a čtyři princové. Průvod s otevřenou rakví po Rudém náměstí vysílala i československá televize.
Vážnost ceremonie však narušily detaily vzbuzující úsměv. Jedním bylo nesčetné množství metálů a ocenění, které Brežněv v závěru života udělil sám sobě. Celkem jich nasbíral přes dvě stovky a na pohřbu je s vážnou tváří nesla čtyřicítka lidí.
A potom přišel ten největší trapas, když měl být generální tajemník pomalu spuštěn do hrobu. Rakev zřízencům vyklouzla z popruhů a s hlučným řachnutím tvrdě dopadla na dno jámy. Kdyby byli soudruzi věřili na nadpřirozeno, možná by je napadlo, že Brežněv měl už možná všech formalit plné zuby a po létech přetrpěných v bolestech ve funkci do toho hrobu vyloženě spěchal. Jenže soudruzi na věci mezi nebem a zemí nevěřili. A tak jednoduše prohlásili, že rychlé spuštění rakve bylo provedeno záměrně.
Brežněv při polibku s východoněmeckým lídrem Erichem Honeckerem - plakát na Berlínské zdi
Skutečný důvod pro Brežněvův pád do hrobu byl však mnohem pikantnější. Rakev byla zpevněna železem poté, co tajemníkovo tělo propadlo dnem, když bylo vyzdvihnuto k vystavení v Domě odborů. Železo přidalo rakvi na hmotnosti, s čímž hrobníci nepočítali, a zátěž zkrátka neudrželi (Zdroj: en.wikipedia.org/wiki/Death_and_state_funeral_of_Leonid_Brezhnev)
Západní svět nicméně v žuchnutí Brežněvovy rakve viděl symbolický začátek konce sovětské éry. Ve Svazu se už nenašel nástupce, který by vládl podobně nesmlouvavou rukou. Generální tajemník Andropov zemřel pouhých 15 měsíců po nástupu do funkce, jeho následníku Černěnkovi zahrála televize Labutí jezero hned po roce. Teprve poté si vedení KSSS uvědomilo, že místo hlavy státu nemohou donekonečna zastávat nemocní starci, a tak se k moci dostal Michail Gorbačov, který prosadil perestrojku a ukončil studenou válku. Sovětský svaz se následně rozpadl.
