Když v roce 1964 Leonid Brežněv nastoupil k moci, očekávalo se od něj, že pozastaví započaté reformy odstaveného Chruščova a nebude příliš hýbat se stranickým aparátem, aby si soudruzi udrželi teplá místečka bez větší dřiny. Brežněv toto očekávání splnil a zaměřil se na vyčištění Kremlu i celého Svazu a jeho satelitů od všech živlů, které si dovolily požadovat změny. Disidenti byli přinuceni k emigraci nebo umístěni do psychiatrických zařízení, do rebelujícího Československa byly poslány tanky. Výsledkem byla společenská i ekonomická stagnace, kterou dnešní Rusko při zpětném ohledu nazývá "stabilitou".

Auta, odznaky a kožich z bobra

Brežněv toho tedy ve svém úřadu mnoho dělat nemusel. O živly se postarala síť tajné policie, a jemu tak zbývalo dost času na vlastní koníčky. Rád sportoval, věnoval se lovu, navštěvoval fotbalová utkání, divadla i cirkusy. Zvláštní slabost měl pro automobily; v jeho osobní sbírce nechyběl Rolls Royce, Maserati Quattroporte, Mercedes 600 ani Cadillac, který dostal darem od amerického prezidenta Nixona. V Sovětském svazu tehdy kolovala tichá anekdota: "Brežněv pozve na návštěvu svou matku a hrdě jí ukazuje všechny své automobily. Maminka spráskne ruce a povídá: - Ale synku, co budeš dělat, až se vrátí komunisti?"

Skromnost byla generálnímu tajemníkovi neznámým pojmem; na veřejnosti rád předváděl svůj bobří kožich i digitální hodinky, technickou vymoženost doby. Nadto si nechal udělit tolik řádů a vyznamení, až se mu medaile a odznaky téměř nevešly na sako.

Milovníkem i na smrtelné posteli

Tím vším se snažil učinit dojem nejen na zahraniční delegace, ale také na mladé sekretářky z Kremlu. Pověst proutníka ho provázela od mládí, ačkoli se o ní nikdy nahlas nehovořilo. Byla to teprve jeho vnučka, kdo se o jeho avantýrách rozpovídal. Brežněv si podle ní potrpěl na blondýny a míza ho neopustila ani v pokročilém věku, kdy ho stíhaly infarkty a mrtvice. Do kanceláří v té době už sice moc nechodil, ale zato měl k ruce přitažlivou ošetřovatelku Ninu, která se stala jeho poslední milenkou.

Jeho manželka Viktoria o jeho avantýrách věděla, ale naučila se zavírat nad nimi oči. Jako žena státníka byla pasována do role tiché hospodyňky, jež se stará o manželovo dobré bydlo, vaří mu večeře a pere prádlo. Zastávala se ho dokonce i poté, co ovdověla. "Vždycky se ke mně choval mile. Nepil víc než dva panáky vodky denně," shrnula Viktoria body, které na manželově osobnosti považovala za nejdůležitější.

Díky smířlivé a tolerantní povaze své ženy Brežněvova milostná dobrodružství nikdy nepřerostla ve skandál. Zato s dětmi si státník nevěděl rady. Dcera Galina už v 19 letech přerušila studia, aby se provdala za muže od cirkusu. Následoval rozvod a dalších pár nepovedených manželství. Jak dcera, tak syn Jurij navíc propadli alkoholu a dělali rodičům ostudu na každém kroku. Není divu, že se v takové mlze skandálů Brežněvovi dařilo své vlastní aféry efektivně tajit...

Zdroje: www.chicagotribune.com, www.globalsecurity.org, russianlife.com, zpravy.aktualne.cz