více >>

Witnovo dítě Brigita vyskočila kvůli otci z vlaku. V Osvětimi ji čekalo peklo

9. únor 2020 četba na 3 minuty
Brigita Bakovská

Brigita Bakovská

Foto: Memory of Nations

V roce 1939 seděla desetiletá Brigita ve vlaku, aniž měla tušení, kam má namířeno. Její tatínek stál na peroně a plakal. Na poslední chvíli z vlaku vyskočila a vrhla se mu kolem krku. Do Anglie dorazil jen její kufr.

Brigita Bakovská, roz. Steinová vyrostla v Karlových Varech, kde otec vedl obchod s obuví. Po Křišťálové noci hledal pro sebe a dceru útočiště v Praze. Brigita zde chodila do české školy a dostávala obědy na židovské obci, zatímco on sám jedl jen chléb namočený v meltě, jelikož nemohl sehnat práci.

Když se poměry zhoršily a na Brigitu začaly děti ve škole plivat, protože nosila žlutou hvězdu, tatínek využil možnosti poslat ji do Anglie transportem organizovaným Nicholasem Wintonem. Nechtěl jí říct, kam jede, a po tváři mu stékaly slzy. "Ve vagonu na mě dolehl takový smutek, že jsem nechala kufr kufrem, vyskočila z vlaku a pověsila se mu na krk. A už se mě nezbavil," svěřila se Brigita po letech deníku Aha!.

Selekcí prošla až napodruhé

V červenci roku 1942 se ocitla ve vlaku znovu a tentokrát ho už opustit nesměla. Na shromáždiště ji doprovodila kamarádka a Brigita jí věnovala na památku své hodinky. Byl to jediný rodinný poklad, který se jí po válce vrátil.

Následující rok strávila v Terezíně, poté byla zařazena do transportu do Osvětimi. Díky nemoci necestovala vlakem už v září 1943, ale až v prosinci; bylo to štěstí, protože všichni terezínští vězni, kteří do Osvětimi přijeli v září, byli na jaře následujícího roku zplynováni.

Brigita měla šanci pracovat a žít. Selekcí ale neprošla, protože jí natékaly nohy. Mengele ji odkázal do řady práce neschopných, jejichž osud byl zpečetěn. "Kamarádka mě táhla, pojď, půjdem ještě jednou. Nějak strčila nohy mezi moje nohy, a Mengele si ničeho nevšiml, a tak jsem se dostala na tu pravou stranu," vyprávěla Brigita o svém zázračném přežití.

Čokoláda v pracovním táboře

Z Osvětimi byla převezena na práce poblíž Hamburku. "Na druhý straně za záchodem pracovali muži, Italové a Francouzi, taky vězni. S kamarádkou jsme se na ně chtěly podívat, tak jsme vylezly po těch špricnách, a ti chlapi nám hodili čokolády. Trochu uměli německy a říkali, přijďte zas," přiblížila jednu světlou vzpomínku Brigita.

Při bombardování severního Německa utrpěla těžké zranění, hned druhý den už zase musela s bolestmi hloubit zákopy.

Její poslední zastávkou byl Bergen-Belsen. V době, kdy tam dorazila, už byl tábor osvobozen, ale ona sama měla na kahánku. Vážila 28 kilogramů, stěží chodila, nakazila se tuberkulózou. Jedna z kamarádek jí pomohla nastoupit do vlaku, který mířil do Prahy.

Přežila jen silou vůle

V podolské nemocnici lékaři rozhodli, že nemá smysl ji léčit. Byli přesvědčeni, že nepřežije. Z nemocnice utekla a vyhledala pomoc strýce. Tatínek byl v té době už po smrti.

Kvůli zdlouhavé léčbě tuberkulózy Brigita nikdy nemohla mít vlastní děti a nedostudovala medicínu. Dožila se ale požehnaného věku 90 let, zemřela teprve v prosinci roku 2019.

Akční letáky