„Lidi jsou šílení. Mohli by nám podpálit dům nebo někoho zastřelit. Největší strach mám z židovských občanů,“ řekla Brigitte hned v úvodu. Rozhovoru z roku 2013 předcházely tři dlouhé roky pátrání a jeden muž, jehož prastrýc pomohl Rudolfa Hösse dopadnout.

Thomas Harding objevil Hössovu dceru v americkém státě Virginia. V době rozhovoru jí bylo 80 let a trpěla rakovinou. Rodinný příběh odsouhlasila rozvést, ale pod dvěma podmínkami – její nové jméno zůstane tajemstvím a z rozhovoru nevzejde žádný fotografický záznam. Harding souhlasil, a Brigitte se po 70 letech mlčení rozpovídala.

,,Když se někdo zeptá na mého otce, řeknu, že umřel ve válce,“ vysvětlila Brigitte, kam vždy stáčí konverzace při zmínce o svých kořenech a holokaustu. Ze svého života ve vile u Osvětimi si toho příliš nepamatovala. Otec je brával s sebou do tábora a nechal je hladit psy a hřebelcovat koně. Na zahradě si pak děti hrály na Židy a dozorce – dozorci měli chytit vězně a přišpendlit jim hvězdu na hruď, vězni jim nesměli padnout do rukou. Když se na to přišel Rudolf, hru jim zakázal.

Aspirující modelka

Na otcovo zatčení si ale Brigitte pamatovala moc dobře. ,,Pamatuju si, když nám přišli klást otázky. Britští vojáci na nás křičeli: Kde je váš otec?!‘ pořád dokola. Bolela mě hlava. Od té doby mě bolela mnoho let. Přestala před několika lety, ale s vaším přáním se sejít migrény znovu začaly,“ vysvětlovala Hardingovi.

,,Odvedli mou matku a mého bratra Klause,“ pokračovala Brigitte. ,,Toho surově mlátili, dokud matka neprozradila, kde se skrývá náš otec.“ Hösse našli na farmě. Zprvu odmítal, že by byl velitelem Osvětimi, když však sundal svatební prsten a ukázal vyryté své a manželčino jméno, měli Britové jasno. Popravili ho roku 1947 na místě, kde sám ukončoval osudy Židů.

Život po válce pro pětičlennou rodinu s usvědčeným a popraveným otcem nebyl jednoduchý. Hössovi žili ve velké bídě, zachránil je až bratr Klaus, který si našel práci a mohl se o sourozence a matku postarat. V 50. letech se Brigitte přestěhovala do Španělska a započala kariéru úspěšné modelky pro módní dům Balenciaga. Tam se setkala se svým budoucím manželem, kterého si vzala v roce 1961.

Zlehčování holokaustu

O svých kořenech mu řekla už během randění. ,,Byl jsem trochu v šoku, ale čím déle jsme to probírali, tím víc jsem si uvědomoval, že je Brigitte pouhá oběť, tak jako ostatní. Stalo se to, když byla dítě. Mělo všechno, a najednou neměla nic.“ Domluvili se, že o její minulosti nikomu neřeknou, pokud se tak Brigitte sama nerozhodne.

V 70. letech, to se manželé přestěhovali do Ameriky, si Brigitte našla práci v módním salonu. Pod vlivem alkoholu prozradila své židovské nadřízené, že je dcera Rudolfa Hösse. K jejímu překvapení to přijala podobně, jako její manžel – byla pouhou obětí otcových rozhodnutí.

Pro Hardina bylo tedy nanejvýš zvláštní, když zlehčovala holokaust. Například nikdy nenavštívila americké Národní muzeum holokaustu. ,,Mělo by být v Izraeli nebo Osvětimi, ne ve Washingtonu,“ řekla. ,,Dělají věci horší, než ve skutečnosti jsou. Je to strašné, nemůžu to vystát,“ a následně se nechápavě zeptala: ,,Když bylo zabito tolik milionů lidí, jak mohlo zůstat tolik přeživších?“

Musel to dělat, jinak by nás ohrozil

Brigitte si byla vědoma, že otec nebyl žádný svatoušek. Nevěřila ovšem všemu, co se o něm tvrdilo, ani jeho přiznání, že se podílel na smrti více než milionu Židů. Byla přesvědčená, že to z něj Britové vytáhli násilím. V nacistické ideologii měl svou roli, kterou podle ní dělal z lásky ke své rodině: „Musel to dělat, protože jeho rodina by jinak byla v ohrožení. Kdyby to nedělal, ohrozil by nás. A byl jen jedním z mnoha členů SS. Kdyby to nedělal on, dělal by to za něj někdo jiný.“

,,Byl to ten nejhodnější muž na světě,“ dodala. ,,Byl na nás moc hodný. Pamatuju si na společné večeře, jak si s námi hrál v zahradě, jak nám četl Jeníčka a Mařenku.“

Památka na otce se dvěma tvářemi, z nichž jednu podle vlastních slov nikdy nestačila poznat, ji neopustila - Rudolfova fotografie si našla čestné místo na jejím nočním stolku.

O Brigitte Hössové nejsou po roce 2013 žádné nové informace. Harding ji popisoval jako křehkou ženu, sužovanou těžkou nemocí. Zda nemoc přežila, nebo jí podlehla, se zřejmě nikdy nedozvíme.