Zdroj: BrunoGarridoMacias, FXQuadro/Shutterstock.com
Brnění samuraje vs. brnění středověkého rytíře: Které bylo lepší a víc chránilo?
Brnění je odění bojovníka, které má chránit před smrtelnými údery protivníka. Tento oděv se stal symbolem dávných časů, mužnosti i romantiky. Kdo by však vyhrál, kdyby proti sobě stáli rovnocenní soupeři, avšak oděni buď do středověkého brnění nebo do samurajské zbroje?
„Zbroj má za úkol spojit tři protikladné kvality – nízkou váhu, vysokou ochranu a volnost pohybu," pravil Pietro Monte, slavný milánský zbrojíř na konci 15. století. Dodnes se jeho výrokem řídí návrháři ochranných obleků. Dokonce také první konstruktéři kosmických skafandrů NASA se prý inspirovali brněním Jindřicha VIII.
Brnění rytířů
Plátové zbroje zažily svůj vrchol v 15. století. Neskládaly se ale pouze ze skupiny plechů naházených přes sebe, v níž by se rytíř cítil jako v konzervě. Ani nemohly. Bojovník se při střetu hýbal, padal se a zvedal, musel dokázat dýchat a také se chladit. Proto se brnění skládalo z plátů tvrzené oceli, kožených pásků, tlusté textilní vrstvy a případných doplňků z kovových kroužků. Důležité je také podotknout, že brnění nemělo pouze jednu podobu. Lišilo se podle použití - v bitvě, na turnaji nebo v čestném souboji jeden na jednoho. Vážilo přibližně od 25 do 40 kg.
Porazit obrněného bojovníka šlo několika způsoby. Buď ho protivník povalil na zem, vyrazil mu zbraň nebo ho zranil na jednom z nekrytých míst. Těch však nebylo mnoho. Brnění totiž šikovně omezuje některé pohyby. Zbrojíři je přenesli do těch míst, jejichž zasáhnutí by znamenalo jistou smrt. Například odkryté podpaží.
Samurajské brnění
Japonská zbroj zahrnuje obrovské množství nejrůznějších druhů brnění. Samurajové v období 15. a 16. století využívali dva druhy. O-yoroi na jízdu, Do-maru pro boj na zemi. Oba dva druhy brnění byla složena ze stovek kovových a kožených šupin spojených dohromady šňůrou. Tyto pancéřové pláty byly obvykle připevněny k látkovému nebo koženému podkladu. Stejně jako u rytířů, hlavním účelem zbroje byla ochrana těla. I přesto ale bylo navrženo tak, aby bylo co nejlehčí, protože samuraj měl kromě šermu mnoho úkolů včetně jízdy na koni a lukostřelby. Kvůli tomu mělo brnění více nechráněných míst.
Brnění samuraje vs. brnění rytíře
Nejstarší styly samurajské zbroje byly navrženy tak, aby odolaly šípům. Pozdější formy měly ochránit především proti útokům mečů. Středověké evropské brnění bylo navrženo a tvarováno spíše tak, aby odráželo údery a absorbovalo tupé údery. Obecně lze říci, že evropská plátová zbroj byla navržena především jako obrana proti hrotům mečů a dalším zbraním s čepelí, zatímco japonská zbroj byla primárně navržena jako obrana proti šípům a kopím. Méně zakryté ruce a nohy umožňovaly lepší manipulaci s lukem. Rytířské brnění, jež chránilo i palce u nohy tak jasně naznačuje, že je určené na boj z blízka. Oba dva druhy zbroje vážily přibližně stejně.
Kdo by tedy vyhrál? Podle odborníků by byl boj vyrovnaný. „Boj nelze redukovat na žádná zobecněná prohlášení o tom, kdo měl celkovou historickou převahu v dovednostech nebo kdo měl lepší pole zbraní a brnění. V takových věcech se rozhodně nemůžeme odvolávat na mystické principy nebo nekonečné "co kdyby" a stále se pouštět do různých dohadů," píše ve své eseji jeden z předních světových autorit v oblasti středověkých a renesančních bojových dovedností John Clements. Řemeslná práce obou dvou typů brnění byla brilantní. Pokud by naproti sebe stál rytíř se samurajem, jejich oděv by jim poskytl dokonalou ochranu. Výsledek boje by pak záležel na různých proměnných od počasí po to, co bojovníci měli k obědu až po dovednosti.
Zdroj:
www.nedd.tiscali.cz, www.eurozpravy.cz, www.books.google.sk, www.thearma.org
