Dělníci z místní zbrojovky mají strach. V uplynulých letech vyráběli munici pro Hitlerova vojska a nyní jim hrozí, že budou nařčeni z kolaborace. Rozhodnou se proto, že všem spoluobčanům názorně předvedou, jak moc Němce nenávidí. 30. května se přihlásí na výboře a nabídnou se, že se o odsun nepřátel státu postarají. Hned ten večer začnou vyhnance shromažďovat a každého označí bílou páskou s písmenem N.
Má to ovšem jeden háček. V davu nenáviděných Němců nejsou vidět žádní dospělí muži, ty totiž Brno pozdrželo, aby z ulic uklízeli trosky. Revoluční gardy složené z mladých dělníků ženou ulicemi jen ženy, starce a děti. Nutí je pochodovat rychle, bez zastávky, bez jídla a vody. Kdo upadne, toho přetáhnou pažbou pušky. Kdo už nevstane, je zahrabán u cesty. (Zdroj: g.cz)
Odsun Němců z Československa
V Pohořelicích jsou vyhnanci internováni v provizorním táboře, kde se rychle šíří tyfus a úplavice. V noci příslušníci gardy svítí ženám baterkami do obličeje a těm hezčím pokynou, aby šly do kuchyně škrabat brambory. Ve skutenosti je zavedou k ruským vojákům, kteří je znásilní.
Maria Pekařová krušnou cestu absolvovala jako sedmiletá. Pochodovala spolu s německou maminkou a bratrem. Otce odvlekli Rusové neznámo kam, ačkoli byl českého původu a za války působil jako pouhý průvodčí tramvaje. V Pohořelicích Maria onemocněla úplavicí a její maminka v zájmu dceřina přežití učinila nejtěžší rozhodnutí svého života: napsala české příbuzné, aby se dětí ujala, a na další pochod k rakouské hranici se vypravila sama.
S dětmi se shledala až po třech letech, a to jen díky tomu, že manžel oné české tety byl úspěšný právník a setkání jim vybojoval. Ještě předtím se do Brna nečekaně vrátil i Mariin tatínek. Pomohla mu znalost jazyků - Rusové ho využili jako tlumočníka a nakonec mu uvěřili, že do transportu nepatří. Byl jedním z mála, koho propustili. Zdroj: www.pametnaroda.cz
Násilný odsun brněnských Němců si na přelomu května a června roku 1945 vyžádal podle hrubého odhadu asi 1700 obětí z řad starých lidí, žen a dětí. Za komunistického režimu se o něm nesmělo mluvit, vyhnání německých obyvatel bylo považováno za akt spravedlnosti, nehledě na násilnosti a zvěrstva, které ho provázely. Téma je ostatně citlivé dodnes. Brněnští zastupitelé se shodli na vyjádření lítosti nad zmařenými životy teprve v roce 2015.
