Zarostlý břečťanem

Bunkr z druhé světové války ležel opuštěný pod pahorkem porostlým břečťanem a keři uprostřed zemědělské usedlosti na útesech Land’s End v Cornwallu desítky let. Byl vybudovaný v roce 1942 a sloužil jako utajené radarové a komunikační vojenské středisko pro britské piloty a odposlech nepřátelských nacistických letadel. Byl důležitou součástí britské obranné linie. Ministerstvo obrany ho vyřadilo z evidence v roce 1982. Od místního farmáře, který bunkr využíval pro skladování brambor, ho i s pozemkem o nějakých dvacet let později odkoupila za 143 tisíc liber tehdy dvaačtyřicetiletá Elizabeth Struttonová. 

Velké sousto

Když bývalá developerka Elizabeth bunkr získala, žádná brambora v něm už nebyla, ale zato tam zůstalo veškeré původní vybavení a zařízení. A přeměnit stavbu, která nebyla navržená k bydlení, bylo mnohem větší výzvou, než nová majitelka předpokládala. I pro stavitele byly přes 70 centimetrů silné zdi z místního kamene odolnějšího než beton oříškem. Jen provrtat otvor pro jeden z šesti světlíků, kterým do obytného prostoru proniká denní světlo, a slouží jako ventilace, trvalo tři dny.

Pro vedení potrubí pro přívod a odtok vody a kanalizaci a zabudování kabelů elektrické vedení bylo nutné zvýšit podlahy, pro izolaci pak snížit stropy. Přeměna bunkru v domov trvala pět let a stála Elizabeth dalších 100 tisíc liber. Ale čas a úsilí se jí vyplatilo.

Kousek hrdé historie

Zvenčí se na první pohled nic moc nezměnilo, nad stropy domova paní Elizabeth stále leží vrstva hlíny, uvnitř se bývalý bunkr změnil k nepoznání v příjemný a stylový čtyřpokojový byt. Kromě předsíně a koupelny je v něm místnost, která slouží jako domácí kancelář, má dvě ložnice, jednu s koupelnou, druhá je takovým malým muzeem a výstavkou starožitností. Otevřený prostor s kuchyní a jídelnou je propojený s obývacím pokojem.

Na návštěvu bytu v bunkru vás vezme následující video:

Zdroj: Youtube

K bunkru vede soukromá příjezdová cesta. U svého domku má paní Elizabeth zahradu, garáž a kůlnu. Jako balkon jí pak slouží pahorek, ze kterého je krásný výhled na útesy a pole. S britským humorem říká, že je úžasné, že její „ráj pod zemí“ nemá okna, a tak jí odpadá jejich mytí. Ale ve skutečnosti pro ni znamená mnohem víc, než méně úklidu. „Jen stěží si dokážete představit scény z let, kdy zde muži a ženy horečně chránili britské hranice. Když tady žijete, opravdu si vážíte toho, jak lidé bojovali – cítíte jakousi spojitost s tím, co dělali. Je to něco, co nechci brát jako samozřejmost. A to je jedna z nejlepších věcí na tomto místě…“

Do „kouzelné pevnosti“, kterou Elizabeth sdílela s dvěma basety a německým ovčákem čas od času zavítali váleční veteráni, kteří navzdory moderní proměně v prostorech, kde sloužili své vlasti, ožily jejich vzpomínky a příběhy, které paní Elizabeth vyprávěli…  

Zdroje: thepremierdaily.com, www.dailymail.co.uk, littlethings.com