Samotné slovo je složeninou dvou slov – čínského slova bushi, později doloženého v japonštině (válečník či doslova armáda + muž), a do (cesta). Doslovně to znamená poněkud krkolomný překlad „způsob bojovníka“. Slovo bushi bylo přitom často používáno jako synonymum pro samuraje, takže i zde platila mnohá pravidla a kodexy.
Bushido je tedy kodex morálních zásad, které samurajové museli nebo měli dodržovat. Častěji je to ale kód nevypsaný a nepsaný, budovaný organicky a postupně po desetiletí a staletí vojenské kariéry. Aby se bojovník stal samurajem, musel tento kodex zvládnout.
Kodex chování a zásad obdobný rytířství
Bushido byl kodex chování pro japonské válečnické třídy, který platil snad již od osmého století až po moderní dobu. Bushido následovali japonští samurajští válečníci a jejich předchůdci ve feudálním Japonsku a také ve velké části střední a východní Asie.
Hlavní principy zdůrazňovaly nade vše čest, odvahu, dovednosti v bojových uměních a věrnost mistrovi válečníka (daimjó).
Dalo by se říci, že princip byl trošku podobný myšlenkám rytířství, jež rytíři následovali ve feudální Evropě. Folklóru a dochovaných památek o bushidu - například japonské legendy 47 Roninů - je stejně mnoho, jako je různých legend a eposů o rytířích.
Principy čestného boje odpovídaly principům rytířství
Co je bushido?
Bushido je seznam těch nejvyšších ctností, jež by měl uznávaný bojovník ctít a respektovat. Patří sem skromnost, spravedlnost, odvaha, shovívavost, respekt, upřímnost, čest, loajalita a sebeovládání. Specifické charakteristiky bushida se však v průběhu času a místo od místa v Japonsku lišily.
Bushido bychom tedy mohli charakterizovat spíše jako etický systém než náboženský systém víry. Ve skutečnosti podle buddhismu mnoho samurajů věřilo, že jsou vyloučeni z jakékoli odměny či ocenění v posmrtném životě nebo v příštím životě, protože byli vycvičeni k boji a zabíjení v tomto životě. Nicméně jejich čest a loajalita je musely udržet ve víře, že konají něco dobrého a prospěšného, tváří v tvář vědomí, že po smrti pravděpodobně skončí v buddhistické verzi pekla.
Smrt? Nebude v ní poct, ale nedá se změnit
Ideální samurajský válečník měl být imunní před strachem ze smrti. Skutečného samuraje motivoval pouze strach z hanby a loajality vůči jeho daimyovi – pánovi, panovníkovi. Pokud měl samuraj pocit, že ztratil svou čest (nebo se ji chystá ztratit) podle pravidel bushida, mohl získat zpět své postavení tím, že spáchal dosti bolestivou formu rituální sebevraždy, nazývanou „seppuku“. Seppuku a harakiri jsou podobné, přesto mezi nimi existují drobné rozdíly.
Typy a historie
Existuje několik typů Bushido, které se v historii významně vyvinuly, a navíc se v sociální a ekonomické organizaci Japonska používají dodnes. Bushido je nejlépe chápáno jako zastřešující termín pro všechny kódy, praktiky, filozofie a principy samurajské kultury.
Bushido formalizoval dřívější samurajské morální hodnoty a etický kodex, nejčastěji zdůrazňoval kombinaci upřímnosti, skromnosti, loajality, mistrovství v bojových uměních a cti až do smrti. Vznikl se z neo-konfucianismu v dobách míru v období Edo (1603–1868) a podle konfuciánských textů, a zároveň byl ovlivněn šintoistickým a zenovým buddhismem. Bushido vlastně redukoval násilnou existenci samurajů díky moudrosti, trpělivosti a vyrovnanosti. Bushido prošlo v japonské historii mnoha změnami a různé japonské klany si jej vykládaly po svém.
Zdroje: www.thoughtco.com, en.wikipedia.org,www.britannica.com, www.britannica.com
