Záhada Býčí skály: Masakr z doby železné se dočkal vědeckého vysvětlení

Vchod do Býčí skály

Vchod do Býčí skály

Foto: Profimedia.CZ

V Býčí skále se v dávných dobách dveře netrhly. Ovšem jen obrazně. Býčí skála je jeskyně v Moravském krasu a žádné dveře nemá. Přirovnání je však vhodné, protože tu bývalo opravdu živo. Jeskyně poskytovala lidem útočiště už ve starší době kamenné a od té doby lákala v podstatě každou kulturu, která doputovala na moravské území. Když pak v 19. století Alois z Lichtenštejna začal v místě těžit písek, objevily se tu překvapivé nálezy.

Dělníci při těžbě naráželi na různé úlomky keramiky a kostí, které vzbudily zájem místního lékaře a amatérského archeologa Jindřicha Wankela. Při svém prvním průzkumu jeskyně však tento nadšenec nenašel nic převratného a vykopávky zklamaně vzdal. Za dva roky poté sem ale zabrousili jistí bratranci Felklovi a z rozryté půdy vyhrabali bronzovou sošku býčka. Nezacházeli s ní zrovna opatrně a trochu ji poškodili, nicméně vzácný artefakt vtiskl jeskyni jedinečný název. A hlavně, přilákal doktora Wankela zpět.

V nitru Býčí skályV nitru Býčí skályZdroj: Profimedia.CZ

Oběti bez hlav a údů

Bylo to na podzim roku 1872, kdy lékař v Býčí skále odkryl pohřebiště se 40 lidskými kostrami a ostatky zvířat. Na tom by ještě nebylo nic podivného. Jenže většina koster patřila mladým ženám a dětem, jejichž těla byla po smrti či těsně před ní zmrzačena. Některým chyběly hlavy, jiným údy. Mezi kostmi se vyskytovaly i šperky a různé ozdoby, z jejichž rázu Wankel usoudil, že pocházejí ze starší doby železné – halštatské. Pohřbených mužů zde odpočívalo jen několik a očividně se s nimi zacházelo mnohem lépe – jejich kostry žádné stopy násilí nenesly.

Následující dokument vás zavede do útrob jeskyně a představí vám některé z nalezených ostatků a předmětů:

Zdroj: Youtube

Podle lékařových zápisků se u tohoto masového hrobu nacházel kamenný oltář, na kterém ležely dvě useknuté ženské ruce, ozdobené prsteny. Po přezkoumání nálezů o sto let později však vyšlo najevo, že zrovna v tomto bodě si Wankel nestydatě vymýšlel. Kosti rukou z oltáře patřily neznámému nebožtíkovi z 19. století. Lékař je navíc natřel vodovkami nazeleno, aby jim dodal barvu zoxidované mědi, a tím i autentický vzhled.

Ďáblův kotel:

Ďáblův kotel: Vědci rozluštili tajemství záhadného vodopádu. Voda nikam nemizí

Záhada rozluštěna

Berme to ale jen jako úsměvnou perličku své doby, Wankelův objev byl mimo tento úlet opravdu významný. Archeologové a historici se až donedávna nemohli shodnout, jak množství zmrzačených ostatků na jednom místě vysvětlit. Šlo snad o pohřeb významného předáka, se kterým se musela povinně odebrat na věčnost i celá skupina konkubín a jejich potomků? Nebo zde ve skutečnosti ležela těla přepadených obchodníků s rodinami, jež byly zmasakrovány neznámými lupiči?

Mokasína starověké kultury z utažské jeskyně.

Vědci našli stovky divných dětských botiček. Patřily záhadným starověkým lidem

V roce 2020 provedl tým vedený historikem Martinem Golcem revizní analýzu a záhadě učinil přítrž závěrem, že kosti pocházely z různých let v období mezi 575 až 450 př. n. l. Nešlo tedy o jeden velký masakr. Býčí jeskyně dlouhé roky sloužila jako pohřebiště elit i jako obětní místo, kde se konaly rituální vraždy mladých žen, dětí a zvířat. Rozuzlení starodávného případu je tedy logické a prosté, i když pořád velmi děsivé.

Zdroje: www.byciskala.czsciencemag.czcs.wikipedia.org