Dělníci při těžbě naráželi na různé úlomky keramiky a kostí, které vzbudily zájem místního lékaře a amatérského archeologa Jindřicha Wankela. Při svém prvním průzkumu jeskyně však tento nadšenec nenašel nic převratného a vykopávky zklamaně vzdal. Za dva roky poté sem ale zabrousili jistí bratranci Felklovi a z rozryté půdy vyhrabali bronzovou sošku býčka. Nezacházeli s ní zrovna opatrně a trochu ji poškodili, nicméně vzácný artefakt vtiskl jeskyni jedinečný název. A hlavně, přilákal doktora Wankela zpět.
V nitru Býčí skály
Oběti bez hlav a údů
Bylo to na podzim roku 1872, kdy lékař v Býčí skále odkryl pohřebiště se 40 lidskými kostrami a ostatky zvířat. Na tom by ještě nebylo nic podivného. Jenže většina koster patřila mladým ženám a dětem, jejichž těla byla po smrti či těsně před ní zmrzačena. Některým chyběly hlavy, jiným údy. Mezi kostmi se vyskytovaly i šperky a různé ozdoby, z jejichž rázu Wankel usoudil, že pocházejí ze starší doby železné – halštatské. Pohřbených mužů zde odpočívalo jen několik a očividně se s nimi zacházelo mnohem lépe – jejich kostry žádné stopy násilí nenesly.
Následující dokument vás zavede do útrob jeskyně a představí vám některé z nalezených ostatků a předmětů:
Podle lékařových zápisků se u tohoto masového hrobu nacházel kamenný oltář, na kterém ležely dvě useknuté ženské ruce, ozdobené prsteny. Po přezkoumání nálezů o sto let později však vyšlo najevo, že zrovna v tomto bodě si Wankel nestydatě vymýšlel. Kosti rukou z oltáře patřily neznámému nebožtíkovi z 19. století. Lékař je navíc natřel vodovkami nazeleno, aby jim dodal barvu zoxidované mědi, a tím i autentický vzhled.
Záhada rozluštěna
Berme to ale jen jako úsměvnou perličku své doby, Wankelův objev byl mimo tento úlet opravdu významný. Archeologové a historici se až donedávna nemohli shodnout, jak množství zmrzačených ostatků na jednom místě vysvětlit. Šlo snad o pohřeb významného předáka, se kterým se musela povinně odebrat na věčnost i celá skupina konkubín a jejich potomků? Nebo zde ve skutečnosti ležela těla přepadených obchodníků s rodinami, jež byly zmasakrovány neznámými lupiči?
V roce 2020 provedl tým vedený historikem Martinem Golcem revizní analýzu a záhadě učinil přítrž závěrem, že kosti pocházely z různých let v období mezi 575 až 450 př. n. l. Nešlo tedy o jeden velký masakr. Býčí jeskyně dlouhé roky sloužila jako pohřebiště elit i jako obětní místo, kde se konaly rituální vraždy mladých žen, dětí a zvířat. Rozuzlení starodávného případu je tedy logické a prosté, i když pořád velmi děsivé.
Zdroje: www.byciskala.cz, sciencemag.cz, cs.wikipedia.org
