Takto si archeolog Heinrich Wankel představoval poslední chvíle čtyřiceti lidských koster, které objevil v Předsíni Býčí skály v roce 1872. Mezi ostatky bylo uloženo také úctyhodné množství cenných předmětů. Revizní archeologický průzkum ale odhalil, že realita byla trochu jiná.
Býčí skála, jeskyně nacházející se ve střední části CHKO Moravský kras, v Křtinském údolí, tvořící druhý nejdelší jeskynní systém v České republice o celkové délce přesahující 18 kilometrů, nebyla svědkem masové rituální vraždy. Své pozůstalé zde postupně pohřbívala elita halštatské kultury mezi lety 575 až 450 př. n. l.
Býčí skála
Býčí skála je opředena řadou legend. Oblíbená byla pravěkými lovci, ve středověku se zde ukrývali padělatelé mincí a barokní učenci hledali v podzemí roh jednorožce. V rozlehlém jeskynním systému je prý slyšet volání duchů, výkřiky obětí nebo smutný zpěv. Citliví jedinci si stěžují na negativní energii a odpor všech, kteří zde byli zavražděni.
Podle vedoucího revizního výzkumu Martina Golce z Univerzity Palackého a archeoložky Zuzany Golec Mírové z Karlovy univerzity však v jeskyni žádné násilí nemuselo probíhat. „Heinrich Wankel přemýšlel správně. Našel řadu těl bez lebek. Automaticky vás napadne, že hlava byla useknuta. Ale pokud mrtvý ležel ve vyvýšené poloze na vozu a dřevo zubem času ztrouchnivělo, kostra se sesunula a lebka se odkutálela," vysvětluje vědkyně. „Navíc jsme pomocí antropologického rozboru nenašli žádný důkaz o tom, že zde pohřbení lidé byli obětováni. Našli jsme pouze jedno nezhojené zranění."
Mrtví leželi v Předsíni, která má na délku asi padesát metrů, na šířku a na výšku okolo patnácti. Osvětluje ji okno, kudy v období mezi jarní a podzimní rovnodenností vchází okolo druhé hodiny odpolední sluneční paprsky. To bylo podle archeologů pro pohřební rituály důležité. Ve střední části prostoru je oltář, na němž byly položeny dvě ženské ruce oddělené v předloktí, ozdobené bronzovými náramky a zlatými prsteny. Asi metr od oltáře byly nalezeny hroby čtyř princezen, vybavené šperky a obětními dary.
Obětiny a rituály Býčí skály
Na pohřebišti, kde se našly pozůstatky 17 mužů, 11 žen a 10 nedospělých jedinců, byla objevena také mužská lebka zvaná „číše". Ta byla naplněná prosem. O kus dál leželo šest bronzových nádob. V jedné z nich byla ukryta další mužská lebka. „Předpokládáme, že nešlo o lidské oběti. Například u Keltů představovala hlava sídlo duše. Někdo sem mohl donést pozůstatek svého předka, aby zajistil přízeň svému rodu," říká Martin Golc.
To, že zde své mrtvé pohřbívali jen bohatí, nasvědčuje skladba vykopaných předmětů. Mezi nimi se objevují zlaté a bronzové šperky, skleněné korálky, výrobky z jantaru, bronzové a keramické nádoby, zbraně a košíky s obětinami.
Zdroj:
