Bydlení chudých můžeme shrnout do jednoho slova. Bylo především funkční. Nemělo být pohodlné, ale mělo zajistit většinu lidských potřeb, jako je teplo, spánek, úkryt před špatnými povětrnostními podmínkami, zvěří a sociální kontakt.

Domy se v raném a pozdním středověku lišily. Jejich společným jmenovatelem však byla skromnost. „V raném středověku, tedy v období po rozpadu Římské říše na konci 5. století, až do doby konstituování raně středověkých států na našem území, kolem roku 1000, osídlily východní oblast střední Evropy slovanské kmeny. I přesto, že se na našem území v 9. století formuje moderní Velká Morava, naši předci se ještě materiálně a duchovně nacházeli v pravěku," píše archeolog Peter Milo.

Západ vs. východ

Zatímco na západě se budovaly již nadzemní domy se společnými obytnými prostory pro lidi i pro zvířata, tzv. Wohnstallhaus, ve východní Evropě byly běžné zahloubené stavby s kamny, kterým se říká polozemnice.

Průměrná plocha domu činila kolem 10-12 metrů čtverečních. Plocha našich bytů je dnes cca 77 metrů čtverečních. Lidé raného středověku ho stavěli maximálně měsíc. Vyspělejší Slované ze západní oblasti střední Evropy si ke svému modernějšímu domu přistavěli také šopy, seníky a vyvýšená sila, jež sloužila k uskladnění zásob. Ve východních oblastech se archeologové s povrchovým uskladňováním přebytků setkávají jen zřídka. Potraviny určené k přímé spotřebě se ukládaly do větších nádob nebo dřevěných beden. K uložení obilí sloužily podzemní sýpky.

V tzv. agrární osadě bydlelo pět až šest rodin. Dohromady asi kolem 50 jedinců. V raném středověku žila na venkově absolutní většina obyvatel. Byli základním ekonomickým a společenským pilířem země. Zajímavostí je, že rolníci půdu nevlastnili. Přeměna vlastnických vztahů započala na našem území až v období Velké Moravy, v některých oblastech až na prahu vrcholného středověku. V této éře se také osady mění na středověké vesnice.

Bydlení chudých v pozdějším středověku

Vrchol přerodu středověké vesnice nastal ve 13. století. Změnilo se rozmístění usedlostí a celková koncepce obce. Vycházelo se z logiky venkovského života. Dům, dvůr, hospodářská stavení, ale také umístění zahrad, luk, polí a cest dostávalo svůj řád. Hlavním principem bylo zákupní právo. Byla také definována ideální velikost pozemku, aby každý majitel věděl, že danou plochu dokáže obdělat, uživit tak rodinu a zůstane mu ještě na daně, desátek a poplatky. Vrchnost si navíc dokázala spočítat, kolik dostane, a že ze svých pozemků přenechává jen tolik, kolik je nutné. Tato „lánová soustava" byla prvním systémem středověké daňové politiky.

Středověké vesnici dominovala nejčastěji obdélníková náves. Kolem ní byly rozmístěny usedlosti v pravidelných rozestupech. Za domy začínaly lány. Mezi nimi byly dvě či tři proluky, kudy se sbíhaly cesty.

Vesnický dům

Běžně se stavěly domy s jednou místností, bez předsíně. Před vchod se umístil pouze jednoduchý přístřešek. Trojdílná kompozice domu se skládala ze tří místností v řadě za sebou. Na jizbu navazovala síň a chlév. „Na českém a moravském venkově ale byly tyto domy ve 13. století výjimkou," upozorňuje historik a spisovatel Vlastimil Vondruška. Častější jsou o století později. Okolo domu stály další stavby jako hospodářská komora a chlév.

Domy se již nebudovaly z vepřovic, ale ze dřeva. Kamenný dům byl na venkově naprostou raritou. Roubené sruby se skládaly z nehraněných kuláčů. Mezery se utěsňovaly mechem a hlínou. Jako střešní krytina se využíval rákos nebo slaměné došky. V podhorských oblastech byly běžné dřevěné šindele.

Moc pohodlí nebylo

V raně i pozdně středověkých domech bylo těsno. Žilo v nich většinou kolem dvanácti obyvatel. Typické bylo hromadné spaní na jedné široké posteli. Kdo se na ní nevešel, musel si ustlat na lavici nebo rovnou na zemi.

Srdcem každého domu byla kuchyně a pec. Oheň byl nejen zdrojem tepla, ale také světla. Vybavení domu chudých bylo skromné. V jizbě byl dlouhý stůl, truhla na oděv, postel s matrací, která se plnila suchým listím a slámou, a lavice. V kuchyni byly dřevěné misky, lžíce, nože, konvice a železné hrnce. Většinou se jedlo z jedné velké nádoby. Po modlitbě se jako první nasytil pán domu. Když měl dost, mohla se najíst žena a děti. Podlaha byla hliněná, u zámožnějších dřevěná. Na toaletu se chodilo buď na hnůj nebo do kadibudek, nacházející se vzadu za domem.

Zdroj: Youtube

Zdroj:

www.em.muni.cz, www.bydlet.cz, www.guide-jana-zemanova.com, www.zoommagazin.iprima.cz