Marie Antoinetta přicestovala na francouzský dvůr v roce 1770, když jí bylo 14 let. Pro mladou dceru rakouské císařovny Marie Terezie to byl velký svět - ve Versailles byl život mnohem rušnější než ve Vídni, pořádaly se tu okázalé plesy a hony, smetánka si vždycky našla prostor pro zábavu. Marie Antoinetta si zde musela připadat jako v lunaparku. S o rok starším manželem Ludvíkem XVI. se skamarádila, v ložnici však jen tak leželi vedle sebe, protože nevěděli, co tu dělat jiného. Teprve po sedmi letech jim to vysvětlil královnin starší bratr Josef II. Ten také nechal Ludvíka lékařsky vyšetřit. Po nápravě deformace předkožky byl mladý král konečně schopen pohlavního styku, žádné velké vášně se v manželské ložnici přesto nekonaly.

Ludvík XVI. naštěstí nebyl žárlivý, a tak si Marie Antoinetta po čase mohla najít milence, aniž by ztratila manželovu přízeň. Té se těšila i poté, co se jí narodilo druhé dítě, syn Ludvík. Ten se prý nápadně podobal královnině milenci, ale král si tím hlavu nelámal. Měl radost, že se narodil dědic.

Marie Antoinetta si tedy teoreticky nemusela na nic stěžovat. Přesto se ve Versailles necítila dobře - postrádala tu klid a soukromí, na které byla zvyklá z Rakouska. Manžel jí proto věnoval zámeček Malý Trianon, jenž nechal vystavět jeho děd Ludvík XV. pro sebe a svou milenku Madame de Pompadour.

Traduje se, že Marii Antoinettu navštěvovaly v Malém Trianonu jenom ženy, přičemž povolení k tomu nepotřebovaly jen dvě nejbližší přítelkyně. Byla to luxusní oáza klidu, zařízena přesně podle přání královny. Soukromí umocňovala otáčecí zrcadla, jimiž bylo možné zakrýt okna, aby sem nikdo zvenčí neviděl.

Kde si ale královna odpočinula nejvíce, byla replika typické dobové vesnice postavená hned vedle Malého Trianonu. Kolem rybníka se nacházelo 11 stavení, mezi nimi i mlékárna a mlýn. Chovala se tu hospodářská zvířata, na záhonech se pěstovala zelenina. Marie Antoinetta tu pobývala se svými přáteli, když jí lesk zámku a dvorská etiketa přerůstaly přes hlavu.

Skrytou lásku k prostému vesnickému životu v ní bohužel neodhalili franouzští revolucionáři, kteří ji pro její rozmařilý život a plýtvání státním rozpočtem odsoudili k popravě gilotinou. Její životní osud by byl možná mnohem šťastnější, kdyby byla prostou venkovankou ve skutečnosti, aniž by si na ni jen hrála.