Uvnitř rakouské monarchie patřily České země mezi nejrozvinutější průmyslový region. Na počátku 70. let byl dokončen proces industrializace. Ten změnil nejen krajinný ráz, ale především sociální skladbu společnosti.

Ve velkém vznikaly doly, železárny, strojírny, ocelárny, cukrovary, sklárny nebo pivovary. Vyvíjel se textilní a keramický průmysl, stavěla se hustá železniční síť spojující jednotlivá průmyslová centra se zbytkem Evropy. Rozvojem procházela i města, do nichž se s vidinou lepšího a pohodlnějšího života stěhovali lidé z okolních vesnic. Vznikla tak nová společenská vrstva - dělnictvo.

Dělník v Českých zemích

Zpočátku se dělníci nechávali najímat s cílem našetřit si peníze, vrátit se do původních domovů a koupit si zemědělskou půdu. „Druhá generace migrantů za prací zjistila, že pokud získají nějakou kvalifikaci, vydělají si více. V roce 1900 bylo už dělnictvo profesně a teritoriálně stabilizované," píše historička Jana Machačová.

Zdroj: Youtube

Masová migrace do oblastí rychle rostoucího těžkého průmyslu ale způsobila chaos. Přistěhovalců bylo často více než původních obyvatel. Pocházeli z chudých rodin, měli omezené zdroje, a proto byli odkázáni pouze na svůj výkon a samostatnost. Nové a často stresující pracovní i sociální prostředí způsobilo, že v městech narůstala kriminalita, fluktuace, potulka a bytová nouze.

Činžovní domy byly z dnešního pohledu absolutně nevyhovující. Byly to jednoduché, většinou dvoupatrové stavby se žlutými, šedozelenými či šedomodrými omítkami. Měly dvůr, na kterém se pralo, sekalo dříví a trávil volný čas. Do bytu se vcházelo přes venkovní pavlač. Na ní byl umístěn společný suchý záchod a vodovod se studenou vodou. „Dobové hygienické návyky nebyly valné," píše Machačová. „Hojně se tak objevovaly infekční nemoci, v čele s tuberkulózou."

Bydlení za císaře Františka Josefa

Její šíření podporovalo i přijímání nocležníků. Ve dvou pokojích o výměře přibližně 20 až 30 m2 tak často žily dvě rodiny. Dělnická domácnost byla vybavena skromně. V bytě byla jedna či více postelí, stůl se židlemi, kredenc, police na nádobí, lavice a pec. Bydlení tehdy představovalo asi 1/3 nákladů z ročního příjmu. Kdo měl méně kvalifikovanou práci, přežíval ze dne na den.

Ceny za potraviny a nájem stoupaly rychleji než mzdy. „Podíly, které musela dělnická rodina vydat za stravování, se držely kolem 70 %," přibližuje historička. Proto v rodinách nechodili do zaměstnáni jen muži, ale také ženy a děti již od 12 let.

Zdroj:

www.konference.osu.cz, www.ctidoma.cz, www.youtube.com