Komunisté jí vzali dítě i lásku. Julie Hrušková: Chtěla jsem proti nim bojovat

19. červenec 2018 četba na 11 minut
Julie Hrušková.

Julie Hrušková.

Foto: Post Bellum

Seriál Příběhy pamětníků připomíná skrze autentická vyprávění historické události a osobnosti 20. století. V dnešním díle představíme životní příběh Julie Hruškové, která za "převaděčství a snahu zničit demokratické zřízení" strávila v komunistickém vězení jedenáct let. Při výslechu přišla o nenarozeného syna, jehož čekala s mužem, na kterého nikdy nezapomněla.

Návrat a zatčení

Setkali se totiž s mužem, který spolupracoval s americkou rozvědkou a potřeboval někoho vyslat na Slovensko, aby zjistil, co se stalo s Jánem Berežným – kurýrem, který se nevrátil z ČSR. Muž žádal Julii, aby znovu přešla hranice a vedle jiných úkolů vyzvěděla, jestli Berežného zatkli. Souhlasila – i proto, že chtěla dostat od rodičů požehnání k sňatku.

29. dubna 1949 se vydala na cestu s kamarádem Honkem a také s Františkem Vošickým, který působil jako kurýr už rok. Nad ránem přišli do vranovské hájovny k Hruškovým a pokračovali do Brna, kde se rozdělili. Julie jela na Slovensko, zjistila, že Berežný je v pořádku a za týden se chystá do Rakouska i s manželkou.

9. května 1949 se opět sešla s Vošickým a Honkem. Vraceli se do Lince, s nimi i Honkova dívka Libuše – a vzali to tentokrát přes Šumavu (Vošického obvyklou trasou). Vošický požádal Julii, aby mu nesla kufřík. Když se v Rakousku dostali na okraj sovětské okupační zóny, museli projít kontrolou.

Muži prošli bez potíží, Julii a Libuši poslali rakouští policisté stranou. Pak otevřeli kufr, který Julie nesla, našli v něm jakési tovární dokumenty a dívky coby špionky řádně předali na sovětskou komandaturu.

Ukázalo se, že Rusové vědí o Julii Hruškové skoro všechno, dokonce i o jejím vztahu s Frankem Fernettim. Vždycky byla přesvědčená, že ji sebrali na základě udání. Pokusili se z ní udělat konfidentku, odmítla, a tak ji promptně deportovali do Československa.

Horák řečený Gorila

Nejdřív Julii odvezli do Českých Budějovic, odtud si ji vyžádala brněnská Státní bezpečnost. U pravidelných výslechů na vyšetřovně v Příční ulici používala StB systém „hodný“ a „zlý“ policajt. Zlý se jmenoval Jaromír Horák a přezdívalo se mu Gorila. Julie vytrvale zapírala.

„Až se ten Gorila tak rozzuřil, že mne chytil za vlasy a mlátil se mnou o stůl, o zeď, o všechno. Já jsem se snažila hlavně neupadnout, protože jsem se bála, že ze mě vykopou dítě. Naštěstí je někam odvolali a mě hodili na samotku. Estébáci z lékařské prohlídky dobře věděli, že jsem těhotná, ale stejně mě pak nechali na cele bez pomoci. Bylo mi zle, seděla jsem na záchodě a tekla ze mě krev…

Teprve po třech dnech, to už jsem byla mimo sebe, nastoupil službu jeden starej bachař a ten mě na svý triko vzal a nechal odvézt do nemocnice. Prohlídli mě a řekli, že dítě se už nedá zachránit. Byl by to prý syn. Pak jsem omdlela.“

Lékaři i sestry se ke zbědované Julii chovali ohleduplně, dokonce nedovolili estébákům, aby ji dali na pokoj se zvláštním dohledem. Dostala jiného vyšetřovatele, podepsala protokoly a pak ji odvezli do věznice na Cejlu. Byla žalována za to, že se s Vošickým a Honkem spolčila v úmyslu „zničit demokratické zřízení, i když se k tomuto ve svém protokolu přímo nedoznává“.

Julii Hruškovou soudili ve skupinovém procesu u Státního soudu v Brně v lednu 1950. Podle všeho vystupovala statečně: „Jednak jsem přišla o dítě a za druhé jsme všichni ještě věřili, že se režim brzy zhroutí. Takže mi bylo jedno, jestli dostanu dvacet let nebo doživotí, a před soudem jsem to rozmázla s tím potratem. Ale měla jsem dobrej senát, dali mi jen patnáct let…“

Odsoudili ji pro vyzvědačství a veškerý její majetek propadl.

Vězeňská historie Julie Hruškové je tak obsáhlá, že by vydala na zvláštní článek. Popisovaly by se v něm plány na útěk i účast na vzpouře – celkem prošla asi patnácti kriminály. Propustili ji na podmínku v roce 1960, domů jí pak posílali složenky, aby zaplatila náklady na korekci, neboť v kriminále neplnila normu.

Julie večerně studovala uměleckoprůmyslovou školu, živila se šitím, starala se o rodiče. V roce 1968 zjistila, že na brněnském OPBH pracuje jistý Jaromír Horák, který připomíná Gorilu – muže, který ji kdysi zmlátil a kvůli němuž už nemohla mít děti. Zašla se na něj podívat a v tom roce uvěřila, že půjde před soud. Nešel.

Frank? Už nikdy

Na Franka Julie nikdy nezapomněla. Napsala mu z vězení, ale dopis skončil založený v jejím vězeňském spise. Po propuštění z kriminálu byla ještě deset let v podmínce a bála se jakéhokoli styku se Západem. Přesto koupila knihu Putování Československem, na příslušnou stránku napsala „Here is my home“ a poslala ji na Frankovu adresu. Balíček se po třech měsících vrátil jako nedoručitelný.

Také se dozvěděla, že nějací „dobří přátelé“ řekli v roce 1949 v Rakousku jejímu snoubenci, že se vrátila do Československa kvůli jinému muži. Jestli Frank hledal ji, není známo. Koncem devadesátých let zjistili Juliini příbuzní, že jistý Frank Fernetti shodného data narození zemřel v Los Angeles roku 1991.

„Zůstala jsem sama. Neříkám, že jsem byla svatá, strašně jsem chtěla mít dítě, vychovala bych si ho jako svobodná matka. Jenže už to nešlo – a tak jsem chlapy vypustila ze života.“ Julie Hrušková zemřela 27. února 2017.

Autor: Adam Drda

Rozhlasový dokument Příběhy 20. století, který vysílá každou neděli po osmé večer Český rozhlas Plus (a reprízuje v sobotu od 21 hodin Český rozhlas Radiožurnál), dnes vychází z vyprávění Julie Hruškové, které zaznamenali lidé z neziskové organizace Post Bellum. Uložili jej a zpřístupnili na portále Paměť národa.

Tento projekt je financován nikoliv ze státních dotací, ale především z drobných darů. Máte-li chuť jej podpořit, vstupte do Klubu přátel Paměti národa. Nebo můžete přispět na poslední velký projekt Post Bellum – výstavu "Paměť národa" k 100. výročí založení republiky, která bude od října pod bývalým pomníkem Stalina na Letné. Jde to přes veřejnou sbírku na www.nastalina.cz. Děkujeme.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST