Byl jsem při zajetí generála Dietricha von Müllera, vzpomíná statečný partyzán

19. září 2018 četba na 3 minuty
Byl jsem při zajetí generála Dietricha von Müllera, vzpomíná statečný partyzán

Byl jsem při zajetí generála Dietricha von Müllera, vzpomíná statečný partyzán

Foto: Deník / Zdeněk Skalička

„Proč tady ještě žiji. Možná proto, že se neuvěřitelně průměrný věk dožití prodloužil a já mám to štěstí, že jsem se dožil dvaadevadesáti let,“ řekne s pousmáním Ladislav Verner, někdejší člen partyzánského oddílu Olga, jehož velitelem byl Josef Houfek, zvaný Pepek, jehož zástupkyní byla Olga Františáková, po níž byl oddíl pojmenován.

FOTOGALERIE

Byl jsem při zajetí generála Dietricha von Müllera, vzpomíná statečný partyzán Byl jsem při zajetí generála Dietricha von Müllera, vzpomíná statečný partyzán Byl jsem při zajetí generála Dietricha von Müllera, vzpomíná statečný partyzán

Navzdory svému věku má bývalý partyzán pocit, že je stále někomu prospěšný. Třeba tím, že lidem vypráví, jak se vůbec dostal k partyzánům, ale také o zajetí velitele 16. tankové divize generálmajora Dietricha von Müllera, jehož prsa zdobil za jeho tažení Sovětským svazem rytířský Železný kříž s dubovou ratolestí a meči.

„K partyzánům jsem se rozhodl jít, když mi bylo 18 let. Rodiče byli toho srpnového večera v roce 1944 v kině. Já jim na kus papíru napsal, že se vydávám na Slovensko, kde vypuklo Slovenské národní povstání. Rodiče se po mně sháněli, ale marně. Já už byl v partyzánském oddíle Ušiak-Murzin, později v partyzánském oddílu Jana Žižky, přijat za řádného člena,“ zaloví v paměti Ladislav Verner.

Jako partyzán musel před rozprostřenou sovětskou vlajkou přísahat, že bude věrně sloužit oddílu a vlasti, neúprosně bít fašisty i za cenu svého života.

„Aktivně jsem se tedy zapojoval do bojů s německými vojsky. Byl jsem účastníkem několika průzkumných cest po Slovensku i na moravské straně. V únoru 1945 jsem byl při přestřelce s jedním Němcem na hájovně U Zlatého jelena postřelen do lokte levé ruky, v níž jsem držel zbraň. Z boje jsem byl pro velké bolesti na čas vyřazen,“ vžívá se do situace partyzán Verner.

Husarský kousek

Vážně zraněnou ruku mu prý chtěli uřezat, ale on to odmítl i za cenu toho, že už jeho loket nebude nikdy plně pohyblivý.

„Skutečně husarský kousek se podařil našemu družstvu z oddílu Olga 19. dubna 1945 na zámku hraběte Dubského v Hošticích. Ten nezvyklou noční návštěvu, partyzány, vpustil do svých komnat. Když ráno zastavilo před bránou zámku auto s generálem von Müllerem, okamžitě jsme zaujali postavení. Služebná zámku jménem Anička šla jménem hraběte pozvat vzácné hosty,“ vybavuje si vzpomínky Ladislav Verner.

Sotva služebná Anička zavřela dveře za vzácným hostem a jeho doprovodem, povyskakovali ze všech koutů partyzáni, mířící na generála i důstojníky. Ti byli odvedeni do zámeckého sklepa, stejně jako další skupina důstojníků generálova štábu, která přijala Aniččino pozvání k hraběti Dubskému.

„Generálmajor von Müller byl zatčen a důstojníci byli ve sklepě postříleni. S esesáky jsme se prostě nepárali. Pokud to byli obyčejní němečtí vojáci, tak jsme jim sebrali zbraně a poslali jsme je domů,“ vysvětluje pamětník Verner.

Podle jeho výpovědi se 1. května 1945 generálmajor von Müller s partyzánskou skupinou Olga na Velehradě mlčky rozloučil a posléze byl předán 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského. Jeho zástupci poděkovali partyzánskému oddílu Olga za srdnatou akci při zadržení von Müllera.