Navzdory svému věku má bývalý partyzán pocit, že je stále někomu prospěšný. Třeba tím, že lidem vypráví, jak se vůbec dostal k partyzánům, ale také o zajetí velitele 16. tankové divize generálmajora Dietricha von Müllera, jehož prsa zdobil za jeho tažení Sovětským svazem rytířský Železný kříž s dubovou ratolestí a meči.

„K partyzánům jsem se rozhodl jít, když mi bylo 18 let. Rodiče byli toho srpnového večera v roce 1944 v kině. Já jim na kus papíru napsal, že se vydávám na Slovensko, kde vypuklo Slovenské národní povstání. Rodiče se po mně sháněli, ale marně. Já už byl v partyzánském oddíle Ušiak-Murzin, později v partyzánském oddílu Jana Žižky, přijat za řádného člena,“ zaloví v paměti Ladislav Verner.

Jako partyzán musel před rozprostřenou sovětskou vlajkou přísahat, že bude věrně sloužit oddílu a vlasti, neúprosně bít fašisty i za cenu svého života.

„Aktivně jsem se tedy zapojoval do bojů s německými vojsky. Byl jsem účastníkem několika průzkumných cest po Slovensku i na moravské straně. V únoru 1945 jsem byl při přestřelce s jedním Němcem na hájovně U Zlatého jelena postřelen do lokte levé ruky, v níž jsem držel zbraň. Z boje jsem byl pro velké bolesti na čas vyřazen,“ vžívá se do situace partyzán Verner.

Husarský kousek

Vážně zraněnou ruku mu prý chtěli uřezat, ale on to odmítl i za cenu toho, že už jeho loket nebude nikdy plně pohyblivý.

„Skutečně husarský kousek se podařil našemu družstvu z oddílu Olga 19. dubna 1945 na zámku hraběte Dubského v Hošticích. Ten nezvyklou noční návštěvu, partyzány, vpustil do svých komnat. Když ráno zastavilo před bránou zámku auto s generálem von Müllerem, okamžitě jsme zaujali postavení. Služebná zámku jménem Anička šla jménem hraběte pozvat vzácné hosty,“ vybavuje si vzpomínky Ladislav Verner.

Sotva služebná Anička zavřela dveře za vzácným hostem a jeho doprovodem, povyskakovali ze všech koutů partyzáni, mířící na generála i důstojníky. Ti byli odvedeni do zámeckého sklepa, stejně jako další skupina důstojníků generálova štábu, která přijala Aniččino pozvání k hraběti Dubskému.

„Generálmajor von Müller byl zatčen a důstojníci byli ve sklepě postříleni. S esesáky jsme se prostě nepárali. Pokud to byli obyčejní němečtí vojáci, tak jsme jim sebrali zbraně a poslali jsme je domů,“ vysvětluje pamětník Verner.

Podle jeho výpovědi se 1. května 1945 generálmajor von Müller s partyzánskou skupinou Olga na Velehradě mlčky rozloučil a posléze byl předán 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského. Jeho zástupci poděkovali partyzánskému oddílu Olga za srdnatou akci při zadržení von Müllera.