V rodu Báthoryů se nápadně často objevovala tyranie a sexuální zvrácenost, doprovázená epilepsií a dnou. Protože i sami rodiče hraběnky Alžběty k sobě měli příbuzensky velmi blízko, genů na výběr moc nebylo. Alžběta v dětství trpěla epileptickými záchvaty a přestože se jí dostalo toho nejvybranějšího vzdělání, při pohledu na otce zacházejícího s poddanými jako s otroky nabyla pocitu, že má coby šlechtična nad druhými neomezenou moc.
V roce 1575 se 15letá Alžběta provdala za svého bratrance Františka Nádasdyho, který si liboval v mučení tureckých zajatců. Zatímco bojoval ve válce, Alžběta navštěvovala tetu Kláru, o níž se šuškalo, že zavraždila svého manžela a vzrušuje ji pohled na utrpení mladých dívek. Podle pověstí to byla právě tato povedená tetička, kdo Alžbětu zasvětil do rozkoší sadistických hrátek.
Podle pozdějšího vyšetřování hraběnka z Čachtic mezi lety 1585 – 1610 brutálně zavraždila několik stovek mladých žen, které na hrad nalákala pod příslibem práce nebo výuky dvorské etikety. Dívky údajně mučila různými způsoby: šlehala je kopřivami, pálila je rozpáleným železem na různých částech těla, máčela je v ledové vodě a pak je nechávala stát na mraze, dokud nezemřely.
Manžel o jejích zločinech věděl, ale nezakročil. Je dost možné, že se jich sám s potěšením účastnil. Teprve po jeho smrti přičiněním vysoce postaveného státního úředníka Juraje Turza hrůzné hraběnčiny skutky vypluly na světlo. S ohledem na pověst rodiny se ovšem Turzo zasadil o to, aby Alžběta nebyla hnána před soud, ale dožila v domácím vězení na svém hradě v Čachticích.
