www.historyhit.com, www.historytoday.com, www.nationalgeographic.com, kriminalistika.eu

Alžběta Báthoryová

Hraběnka Alžběta Báthoryová de Ecsed pocházela z významného a bohatého šlechtického rodu, který vládl v Transylvánii. Byla vzdělaná, mluvila i psala maďarsky, německy a latinsky. Narodila se 7. srpna 1560 v Nyírbátoru, dětství strávila na hradě Ecsed. Rodina měla úzké vazby na Sedmihradsko, což možná sehrálo roli v procesu, ve kterém byla souzená jako „sériová“ vražedkyně.

Příběh potřísněný krví – začíná?

V roce 2018 profesorka z polské Univerzity v Lodži Aleksandra Bartosiewiczová publikovala o životě „kruté upírky“ výzkumnou práci. Dle ní Alžběta už v dětství měla epileptické záchvaty, prudké výkyvy nálad, návaly vzteku a trpěla silnou migrénou. Byla svědkem násilí a krutosti, protože služebnictvo v té době bylo běžně brutálně trestané a bité. Ve svých šesti letech byla donucená sledovat i děsivě krutou veřejnou popravu.

Když bylo Alžbětě dvanáct, stala se snoubenkou osmnáctiletého maďarského šlechtice Františka Nádasdyho, tvrdého a necitelného bojovníka proti osmanským Turkům. Dříve než se ve svých necelých patnácti letech stala jeho chotí, prožila milostný románek s milencem z nižšího stavu. Že o svůj věneček přišla, utajit nemohla. Porodila totiž dítě, dcerku. Nádasdy „svůdníka“ nechal za živa vykastrovat a roztrhat psy. Malou holčičku ušetřil a nechal vychovat v ústraní.       

V roce 1575 se konala honosná svatba, na kterou bylo pozváno 4 500 hostů. Po ní se mladý manželský pár uchýlil na hrad Sárvár v Maďarsku. Dle Bartosiewiczové tam Nádasdy zasvětil svou mladičkou hraběnku do mučení. Daroval jí například rukavice s „drápy“, kterými trestala za prohřešky své služebnictvo. Dle zachovaných pramenů pro její potěšení nechal svázat prostou dívku, potřít ji medem a hodit do mraveniště… Její teta Klára ji údajně seznámila s černou magií a orgiemi čarodějnic. Sárvár prý vzbuzoval děs…

Následující video ukazuje rekonstruovanou tvář z obrazu:

Zdroj: Youtube

Na hradě v Čachticích…

Čachtický hrad dostali mladí manželé jako dar od Nádasdyů. Někdy tam trávili čas spolu, ale pobývala tam hlavně Alžběta, když byl její manžel na bojištích. V době jeho nepřítomnosti se starala o společná panství, ale i o bezpočet milenců. Když ve svých třiačtyřiceti letech ovdověla, odstěhovala se tam natrvalo. Netušila, že jeho hradby už nikdy neopustí…

Po smrti manžela (1604) se začalo „šuškat“ o její krutosti. Zpočátku jen o mučení a vraždách dospívajících služek, pak o dcerách sedláků. Ale když se v roce 1609 začaly šířily zvěsti o mladých šlechtičnách, které zmizely, když je k hraběnce rodiny poslaly učit se šlechtickým mravům, král Matyáš Habsburský zasáhnul. V roce 1610 pověřil hraběte a uherského palatina (zástupce krále a správce země) Juraje VII. Turzóa, aby záležitost prošetřil. A tak přichází poslední kapitola Alžbětina života.

Následující video s příběhem ukazuje, jak by Alžběta vypadala dnes:

Zdroj: Youtube

Čachtická paní

Thurzó získal výpovědi tří set „svědků“, kteří tvrdili, že mladé dívky bodala a řezala noži, kousala do prsou, obličeje a jiných částí těla, píchala jim do rtů jehly, pálila je rozžhaveným železem. Některé ubila k smrti, jiné nechala vyhladovět. Údajně jich umučila a zabila 600 až 650. Na rozdíl od svých služebných, kteří v roce 1611 stanuli před soudem a tři z nich byli popraveni, Alžběta byla zásluhou palatina – svého bratrance výslechů ušetřená. Soud ale rozhodnul, že bude na doživotí uvězněná v komnatách čachtického hradu. Tam v roce 1614 zemřela. 

V době soudního procesu s nepřítomnou Alžbětou byli jen soudci, žádní obhájci. Její ruce asi úplně „krví neposkvrněné“ nebyly, své poddané zcela jistě trestala. Možná její psychiku poznamenaly zážitky z dětství, ale nejspíš považovala krutý trest za běžnou věc. Mnozí historici ale tvrdí, že sadistka a vražedkyně nebyla a proces byl vykonstruovaný. V jeho pozadí stály mocenské a politické boje. Kromě jiných i to, že podporovala svého synovce Gabriela Báthoryho, sedmihradského knížete, kterého se chtěl Thurzó zbavit, údajně se i zmocnit majetku hraběnky. Také ona sama se svými vazbami na Sedmihradsko představovala pro Uhry hrozbu.

Dnešní obhájce by nejspíš obžalobu vyvrátil. Všechna svědectví byla sporná a jen z doslechu. U soudu padlo pouze 38 až 40 jmen údajných obětí, na počtu se svědci neshodli. Svědčil i její mentálně postižený sluha. Těla obětí nebyla nalezená. Nevypovídaly ani údajně mučené dívky, které dle Thurzóa ještě žily, když do Čachtic vtrhnul s vojenským doprovodem. Nenašly se mučící nástroje. Žádná vražda jí nebyla prokázaná. Je nanejvýše jisté, že krev panen nepila ani se v ní nekoupala, jak vyprávějí legendy, které se staly podkladem pro literární i filmové příběhy.