Calamity Jane se narodila 1. května 1852 jako Martha Jane Cannary v Princetonu, Missouri v okrese Mercer County. Byla nejstarší ze šesti dětí, které měl její otec problém uživit. Proto se celá rodina rozhodla, že zkusí štěstí jinde. „V roce 1865 jsme vyrazili z našich domovů v Missouri na dlouhou cestu do Virginia City v Montaně, která trvala pět měsíců. Během cesty jsem většinu času strávila lovem společně s muži a lovci výpravy; vlastně jsem vždy byla ve společnosti mužů, když došlo k nějakému vzrušení nebo dobrodružství. V době, kdy jsme dorazili do Virginia City, jsem byla považována za mimořádně dobrou střelkyni a odvážnou jezdkyni na dívku v mém věku," píše ve svém deníku, který nadiktovala v roce 1896.

Cíl této autobiografické brožurky byl čistě marketingový - měl nalákat diváky na turné, které se chystala zahájit. (Zdroj: babel.hathitrust.org)

Rodina žila v Salt Lake City v Utahu bezmála rok. Jane, která cestou do "vytouženého ráje" ztratila matku, nyní pochovala i otce. Své sourozence tak vzala do Fort Bridger ve Wyomingu, nechala je tam a sama cestovala vlakem do Piedmontu. Co se s jejími sourozenci dělo, to v deníku neuvedla, sama však přiznává, že se živila tím, co jí padlo "pod ruku", mimo jiné i prostitucí. Nakonec prý v roce 1874 zakotvila na pozici stopaře a průzkumníka ve Fort Russell.

Během válek s Indiány byla Marta zapojena do několika vojenských kampaní. Podle jejího vyprávění právě v jedné z akcí získala svou legendární přezdívku. „Kapitán Egan byl ve vedení. Měli jsme potlačit povstání Indiánů a během několika dnů jsme párkrát bojovali. Když jsme se vraceli, byli jsme asi míli a půl od cíle přepadeni. Ujížděla jsem na koni, ale najednou jsem slyšela výstřel, periferním viděním jsem zahlédla, jak kapitán padá z koně. Ihned jsem se otočila a cválala směrem k němu, jako bych měla oheň v patách. Zvedla jsem ho na koně a bezpečně se mi ho podařilo dopravit do pevnosti. Když se kapitán probudil, se smíchem mi začal říkat "Calamity Jane, hrdinka rovin". Už za jejího života byla touto přezdívkou jmenována, je však možné, že původ nebyl v tomto hrdinském činu, ale hlavně díky její nespoutané povaze a oblíbenému kočovnému životu.

Na konci 80. let 20. století se Jane vrátila do Deadwoodu s dítětem, o kterém tvrdila, že je její dcera. Na Janinu žádost se v jednom z divadel konala benefiční akce, jejímž cílem bylo získat peníze na její vzdělání v St. Martin's Academy v Sturgis v Jižní Dakotě, v nedaleké katolické internátní škole. Vysbírala se podstatná část školného, kterou však v noci Jane utratila za alkohol. Druhý den se sebrala a i s dcerou odešla pryč.

Alkoholové výstřelky jí začaly charakterizovat více než její přezdívka. Ve světlých chvílích ale prý zachránila cestující v dostavníku, který přepadli Indiáni, nebo ošetřovala nemocné, jež trpěli neštovicemi. V roce 1881 koupila Jane farmu západně od Miles City v Montaně u řeky Yellowstone, kde měla hostinec. Podnikání ji ale dlouho nevydrželo. Stěhování bylo jejím životním stylem. V roce 1893 nakonec zakotvila v show "Buffalo Bill na Divokém západě" jako vypravěčka. V té době už trpěla depresemi a byla alkoholičkou, stále opilou, páchnoucí troskou. Z bývalé krásy a bystrého rozumu nezbylo vůbec nic. Nakonec na druhotné příznaky alkoholismu zemřela ve svých jednapadesáti letech jako nesvéprávná troska. (Zdroj: en.wikipedia.org).

Calamity Jane se stala symbolem emancipace a ženy s odvážným duchem, která se nebojí postavit vedle drsných kovbojů. Právě tak ji zobrazují filmy, písničky nebo knihy.