Na první pohled nebyla zdeformovaná lebka ničím zajímavá. Našla se pod vrstvou sedimentu skládající se ze zbytků ryb, písku a pazourkových předmětů. I přesto, že se předpokládalo, že je velmi stará, byla uložena do sbírek Gibraltaského národního muzea a nikdo o ni nejevil zájem.

Zdroj: Youtube

Až v roce 2019 se vědci rozhodli, že ji prozkoumají. Díky analýze DNA s překvapením zjistili, že patřila ženě žijící v neolitu s obdivuhodným genetickým původem. Calpeia, jak byla pojmenována, tak poskytla nová vodítka k tom, jak lidé žili a kudy asi cestovali.

Neolitičtí cestovatelé

Calpeia byla pohřbena v jeskyni v Europa Point, jež se nachází na nejjižnějším cípu poloostrova a sousedí s Gorhamovým jeskynním komplexem. Ten obývali neadrtálci ještě před 32 tisíci lety. Dnes je na seznamu světového dědictví UNESCO.

Nalezená Calpeiina lebka byla tak poškozená, že z ní vědci nedokázali extrahovat dostatečné množství genetického materiálu, který by prostudovali. Výzkum tak byl v roce 1996 zastaven. Technologie naštěstí pokročily, a tak muzeum ve spolupráci s Harvardskou lékařskou fakultou nakonec životaschopné vzorky DNA získalo. Ty prozradily, jak neolitická žena asi žila a odkud pocházela.

Analýza ukázala, že pouze deset procent Calpeiina genomu pochází z Pyrenejí. Dalších devadesát procent má původ v dnešním Turecku. Ženiny předci se tak pravděpodobně do své nové domoviny přesunuli po moři. Urazili tak přes 4 000 km, což značí, že byli schopnými mořeplavci. Kdyby šli po souši, jejich cesta by trvala roky a jejich DNA by se s největší pravděpodobností smíchalo s místními obyvateli. Calpeiův genom by tak byl doslova koktejlem.

Calpeia a její podoba

Vědci se rozhodli využít forenzní rekonstrukci tváře. Zlomené kosti naklonovali a pomocí restitučních programů doplnili chybějící částí včetně čelisti. Následně se doplnily svaly. Model byl dotvarován sádrou a nakonec byly přidány klíčové markery, aby se zajistila přesná struktura pevné tkáně.

Zdroj: Youtube

Původ neolitické ženy napovídá, že měla světlou pleť, tmavé oči a vlasy. Kdyby pocházela ze západní Evropy, byla by snědá a měla světlou duhovku. Vláknité klouby spojující lebku již byly srostlé. V době své smrti tak měla mezi 30 až 40 lety. Odborníci také zjistili, že nebyla schopna trávit laktózu. Patřila tedy ke kmeni lovců a sběračů, ne zemědělců.

Zdroje: www.reflex.cz, www.jenzeny.cz, www.dailymail.co.uk