Zdroj: Profimedia.cz
Vědci zrekonstruovali pravěkou lebku. Vyšla podoba krásné ženy. Podívejte se
Narodila v době neolitu před více než 7 500 lety. Calpeia, žena, jejíž lebku našli archeologové v roce 1996 v jeskynním pohřebišti poblíž Europa Point na Gibraltaru. Před třemi lety se forenzní vědci rozhodli, že zrekonstruují její tvář.
Na první pohled nebyla zdeformovaná lebka ničím zajímavá. Našla se pod vrstvou sedimentu skládající se ze zbytků ryb, písku a pazourkových předmětů. I přesto, že se předpokládalo, že je velmi stará, byla uložena do sbírek Gibraltaského národního muzea a nikdo o ni nejevil zájem.
Až v roce 2019 se vědci rozhodli, že ji prozkoumají. Díky analýze DNA s překvapením zjistili, že patřila ženě žijící v neolitu s obdivuhodným genetickým původem. Calpeia, jak byla pojmenována, tak poskytla nová vodítka k tom, jak lidé žili a kudy asi cestovali.
Neolitičtí cestovatelé
Calpeia byla pohřbena v jeskyni v Europa Point, jež se nachází na nejjižnějším cípu poloostrova a sousedí s Gorhamovým jeskynním komplexem. Ten obývali neadrtálci ještě před 32 tisíci lety. Dnes je na seznamu světového dědictví UNESCO.
Nalezená Calpeiina lebka byla tak poškozená, že z ní vědci nedokázali extrahovat dostatečné množství genetického materiálu, který by prostudovali. Výzkum tak byl v roce 1996 zastaven. Technologie naštěstí pokročily, a tak muzeum ve spolupráci s Harvardskou lékařskou fakultou nakonec životaschopné vzorky DNA získalo. Ty prozradily, jak neolitická žena asi žila a odkud pocházela.
Analýza ukázala, že pouze deset procent Calpeiina genomu pochází z Pyrenejí. Dalších devadesát procent má původ v dnešním Turecku. Ženiny předci se tak pravděpodobně do své nové domoviny přesunuli po moři. Urazili tak přes 4 000 km, což značí, že byli schopnými mořeplavci. Kdyby šli po souši, jejich cesta by trvala roky a jejich DNA by se s největší pravděpodobností smíchalo s místními obyvateli. Calpeiův genom by tak byl doslova koktejlem.
Calpeia a její podoba
Vědci se rozhodli využít forenzní rekonstrukci tváře. Zlomené kosti naklonovali a pomocí restitučních programů doplnili chybějící částí včetně čelisti. Následně se doplnily svaly. Model byl dotvarován sádrou a nakonec byly přidány klíčové markery, aby se zajistila přesná struktura pevné tkáně.
Původ neolitické ženy napovídá, že měla světlou pleť, tmavé oči a vlasy. Kdyby pocházela ze západní Evropy, byla by snědá a měla světlou duhovku. Vláknité klouby spojující lebku již byly srostlé. V době své smrti tak měla mezi 30 až 40 lety. Odborníci také zjistili, že nebyla schopna trávit laktózu. Patřila tedy ke kmeni lovců a sběračů, ne zemědělců.
Zdroje: www.reflex.cz, www.jenzeny.cz, www.dailymail.co.uk
