Zdroj: Zdroj: Museum of Science and Industry in Manchester, England, CC - SA 2.5
Kvíz pro chytré a vzdělané: Poznáte, k čemu se používalo v minulém století toto bizarní zařízení?
Pojďme společně odhalit jednu ze záhad minulosti. Tedy spíše jedno zařízení. Jedná se o kvíz pro chytré a vzdělané – poznali byste, k čemu se používal v minulém století tento bizarní strojek? Malou nápovědou je, že se ponoříme do říše uhelných dolů a nebezpečných plynů...
V dějinách zanechalo svou stopu mnoho vynálezů, jejichž účel časem často upadl v zapomnění. Patří mezi ně i zvláštní zařízení, které mnohým vrtalo hlavou: malý přístroj vybavený konstrukcí připomínající klec a řadou trubek.
Cesta za odhalením tajemství minulosti nás často zavede na nečekaná místa. V oblasti těžby uhlí se objevuje oživovací zařízení kanárek jako svědectví o vynalézavosti těch, kteří pracovali pod zemí. I když technologický pokrok učinil toto zařízení zastaralým, jeho historický význam zůstal nedotčený. Když přemýšlíme o zázracích lidské vynalézavosti, připomínáme si oběti, které jsme přinesli, a inovace, které se zrodily z nutnosti.
Pro chytré a vzdělané je tu kvíz: Uhodnete, k čemu toto záhadné zařízení z minulého století sloužilo? Nápovědou je i toto video:
Jaký je účel kanárkového resuscitačního přístroje
Vydáme-li se do hlubin minulosti, narazíme na oblast těžby uhlí, odvětví plného životu nebezpečných rizik, zejména přítomnosti nebezpečných plynů, jako je oxid uhelnatý. V boji proti této tiché hrozbě používali horníci důmyslnou metodu spočívající v použití malého ptáka - kanárka - jako systému včasného varování.
Před zavedením moderní technologie detekce plynů se horníci spoléhali na citlivost kanárků při odhalování toxických plynů. Kanárci byli velmi citliví na účinky oxidu uhelnatého a sloužili jako živé indikátory hrozícího nebezpečí. Když byli kanárci vystaveni smrtícím plynům, projevovali známky úzkosti nebo zahynuli, což horníky jasně varovalo, aby urychleně opustili prostor.
Podle Lewise Pollarda, kurátora Muzea vědy a průmyslu v anglickém Manchesteru, by kruhová dvířka klece „zůstala otevřená a měla by mřížku, která by kanárkovi zabránila v útěku. Jakmile by kanárek vykazoval známky otravy oxidem uhelnatým, dvířka by se zavřela a otevřel by se ventil, který by umožnil uvolnění kyslíku z nádrže nahoře a oživení kanárka. Poté by se očekávalo, že horníci nebezpečný prostor opustí."
Klec, která dokázala kanárka oživit
Horníci si uvědomili hodnotu těchto opeřených strážců a vyvinuli pozoruhodnou pomůcku známou jako resuscitační zařízení pro kanáry. Mělo podobu klece s řadou trubek a bylo navržené tak, aby oživilo kanárka, který podlehl účinkům toxických plynů. Trubičky umožňovaly vhánět do klece čerstvý vzduch, což napomohlo zotavení ptáka a umožnilo mu vrátit se ke své klíčové roli systému včasného varování.
Díky své vrozené citlivosti na oxid uhelnatý se kanárek stal neocenitelným spojencem v uhelných dolech. Tento plyn, který je neviditelný a bez zápachu, představoval významnou hrozbu pro lidské životy. Pozorováním chování kanárka mohli horníci zjistit přítomnost nebezpečných plynů, což jim poskytlo drahocenný čas na evakuaci a zmírnění případných katastrof.
Zdroj: George McCaa, U.S. Bureau of Mines / Creative commons, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=117604466
Do dolu jedině s kanárkem!
Kanárci a jejich ptačí obyvatelé sehráli důležitou roli při ochraně horníků před nebezpečím číhajícím v podzemí. Tato netradiční metoda detekce plynů se zapsala do historie těžby uhlí a sloužila jako symbol obětí lidských i ptačích životů pro zajištění bezpečnějších pracovních podmínek.
Nyní, když odhalíme pravou podstatu tohoto bizarního zařízení, je zřejmé, že kanárkový resuscitační přístroj sloužil ušlechtilému účelu - k záchraně kanárků, kteří v uhelných dolech podlehli jedovatým plynům. Jeho složitá konstrukce a funkčnost ukazují vynalézavost a odhodlání horníků chránit životy v nebezpečném prostředí.
Praxe s kanárkem pokračovala téměř 100 let, dokud ptáčky v roce 1986 nezačala oficiálně nahrazovat technika.
Zdroje: earthlymission.com, www.smithsonianmag.com
