Ačkoli byl Josef Mengele původně lékařem, své pacienty častěji zabíjel než uzdravoval. Ambice v oblasti lékařského výzkumu ho zavedly do koncentračního tábora v Osvětimi, kde dostal volnou ruku rozhodovat o životě a smrti židovských vězňů a využít je jako pokusné králíky. Jeho experimenty, prováděné bez jakýchkoli vědeckých podkladů a bez jakékoli anestezie, často končily smrtí oběti. Středem Mengeleho zájmu byla zejména jednovaječná dvojčata.
Osvětimští dozorci už věděli, že jakmile z transportu vystoupí dva shodně vypadající sourozenci, mají je okamžitě přivést k Josefu Mengelemu. Německý pseudolékař byl dvojčaty doslova fascinován. Podle některých zdrojů se zabýval myšlenkou, zda by bylo možné počet dvojčat v populaci navýšit, aby se árijská rasa mohla rozrůstat rychlejším tempem.
Kdyby byl Mengele navštívil brazilskou vesnici Cândido Godói, byl by se jistě ocitl v jakési osobní pokřivené verzi ráje. Místní ženy totiž rodí dvojčata v 10 procentech případů, zatímco Brazílie jako celek vykazuje porodnost dvojčat statistikou 1,13%. Většina obyvatel je navíc blonďatá a modrooká. Ke zklamání všech lovců senzací je však více než pravděpodobné, že Mengele v Cândido Godói nikdy osobně nebyl a k navýšení počtu dvojčat ve vesnici nijak nepřispěl.
Fenoménem se v nedávných letech podrobněji zabývala brazilská genetička Ursula Matte, která zjistila, že dvojčata se v Cândido Godói v neobvyklém množství rodila už okolo roku 1930. Místní obyvatelé se sem přistěhovali z Německa a Polska dávno před nástupem Hitlera k moci a založili zde vlastní komunitu, která dodnes udržuje zvyky původní kultury.
Ursula Matte poukázala na fakt, že většina přistěhovalců pocházela z německého regionu Hunsrück, který se rovněž vyznačuje vyšší porodností dvojčat. Omezená genetická základna malé a uzavřené skupiny kdesi v amazonském pralese pak vykonala své: gen podporující vznik dvou plodů naráz se v místní populaci objevuje častěji.
Brazílie navíc nebyla Mengeleho první volbou. Až do roku 1960 žil nacista celkem nerušeně v Argentině pod svým vlastním jménem a živil se jako tesař a obchodní zástupce. Teprve zatčení jeho někdejšího "kolegy" Adolfa Eichmanna v Buenos Aires ho donutilo k útěku. Nějakou dobu se skrýval v Paraguayi a do jižní Brazílie odešel teprve v roce 1963. Ze strachu z prozrazení se často stěhoval a na své původní povolání lékaře nijak nepoukazoval, natož aby ho vykonával. Nakonec, praxe za sebou moc neměl - v Osvětimi se naučil pacienty spíš mučit a usmrcovat.
Od roku 1972 Mengele trpěl zdravotními problémy, které o čtyři roky později vyústily v mozkovou mrtvici. Druhá následovala v únoru 1979, když byl na návštěvě u přátel v brazilském Sao Paulu a šel si zaplavat do moře. Nedokázal se už vrátit ke břehu a zemřel následkem utopení.