Jedinou stopou po tzv. nuragské kultuře jsou podivné sochy bojovníků v nadživotní velikosti, jejichž úlomky se našly v roce 1974 poblíž města Cabras na západě Sardinie. Do dnešního dne se podařilo poskládat 38 soch a objevit dvě další, tentokrát relativně nepoškozené. Na sochách je pozoruhodná zejména jejich nadživotní velikost - většina z nich dosahuje výšky 2 až 2,5 metru. Další, až trochu strašidelnou zvláštností jsou oči tvořené dvěma soustřednými kruhy.
Vědci odhadují, že sochy mohly být vytvořeny mezi 10. až 8. stoletím před naším letopočtem, a řadí se tak k nejstarším sochám napodobujícím tvar lidského těla v oblasti Středomoří. Mohly by být dokonce i starší než řecké kolosy, jimž je ohledně stáří připisováno prvenství. Podle archeologů tito "obři" nejspíš střežili hroby zemřelých, existuje ale také hypotéza, že šlo o zobrazení nuragských bohů.
Nuragská civilizace na Sardinii existovala od 18. století př.n.l. do 2. století n.l., bohužel však o ní nemáme žádné písemné záznamy. Dochovaly se jen hroby, svatyně a kamenné věže ve tvaru komolého kužele, tzv. nuragy, kterých se na Sardinii nachází okolo 7000. Vědci se však domnívají, že pozůstatky nuragské civilizace se dodnes promítají do lidové kultury na ostrově: sochy obrů podle nich původně měly podobné masky, jaké se na Sardinii nosí při tradičních oslavách.