Byl slunečný den roku 1834. Na stockholmském náměstí Stortorget to bzučelo jako v úle. Návštěvníci místního trhu nakupovali pečivo, koření, ovoce, zeleninu i mléko. U jednoho stánku však bylo nezvykle plno.

Každý, kdo se k němu přiblížil, rychle pochopil proč. Obsluhovala ho drobná slečna nebývalé krásy. Byla štíhlá, měla tmavé vlasy, vysoko posazené lícní kosti, aristokratický nos, růžové rty a překvapivě hladkou a jasnou pleť.

Bylo jí dvacet let a jmenovala Carin Ersdotter. Místní obyvatelé ji však začali přezdívat „Den vackra dalkullan” neboli „Nádherné údolí kopce“.

Krásná prodavačka mléka

Carin se narodila 5. prosince 1814 ve švédské osadě Djura. Když dospěla, odešla do Stockholmu, aby pracovala jako pomocná dělnice při stavbě domu. V roce 1833 se nechala zaměstnat jako dojička krav. Později dostala za úkol produkty z farmy prodávat.

Netušila, že právě tato práce jí na chvíli změní život. Na náměstí, kde měla svůj stánek, totiž přitahovala nevídanou pozornost. 

Krásychtiví nakupující byly z mladé ženy tak nadšení, že dav, jenž vytvořili, zablokoval vedlejší silnici. Náhlý kolaps dopravy následně vyvolal všeobecný chaos. Za jeho viníka byla označena Carin.

Netrvalo dlouho a pro prodavačku si přišla policie. U soudu, před který byla postavena, ale nastalo dilema, za co ji odsoudit. Za zvědavost, kterou v lidech vzbuzovala, přeci nemohla. Byla proto propuštěna.

Tato událost vyvolala další vlnu zájmu. O krasavici se psalo v novinách, vyráběly se její obrazy, známky a litografie. Nečekaná pozornost vedla k tomu, že Carin musela přestat prodávat mléko a přijala pozvání, aby některé členy stockholmské vrchnosti doprovázela do společnosti.

Potvrzení o nevinnosti

Její práce spočívala v jediném – sedět a usmívat se. To ji však brzy přestalo bavit. Proto se rozhodla, že se vrátí domů. 

Když ale dorazila do Djury, čelila krutému obvinění. Její sousedé ji považovali za nevěstku. Nevěřili totiž, že si mohla vydělat peníze jen tím, že se objevila na společenských akcích.

I přestože dívka s tímto názorem počítala a nechala si vystavit dokument o své nevinnosti, který podepsalo třicet čtyři členů aristokracie, drby ji předcházely. Její nastávající snoubenec jí tak oznámil, že o ní nechce nic slyšet.

Zdrcené krásce nezbývalo nic jiného, než jen pokrčit rameny. O nápadníky ale naštěstí neměla nouzi. Již v roce 1835 slavila svatbu a začala žít obyčejným venkovským životem.

Zdroje: www.historydaily.org, www.sv.wikipedia.org