Ačkoli nelidskými experimenty na lidech proslul v první řadě Josef Mengele, v Osvětimi nebyl zdaleka jediným lékařem, který ignoroval etiku svého povolání i základní lidské hodnoty. Je tak trochu paradox, že Claubergovo jméno není široké veřejnosti stejně známé; na svědomí měl totiž mnohem více životů než jeho slavnější kolega. Historikové nicméně připomínají, že Mengele se rovněž účastnil takzvaných selekcí, během nichž rozhodoval o životě a smrti lidí hned po jejich příjezdu do tábora, a proto byl "více vidět".

Sterilizace bez nutnosti chirurgického zákroku

Claubergovy pokusy byly nicméně pro nacistické vedení mnohem významnější než Mengeleho zájem o dvojčata. V červenci roku 1942 proběhla tajná konference, na které šéf SS Heinrich Himmler pověřil Clauberga vývojem metody rychlé a účinné sterilizace. Cíl byl jasný: sterilizovat co největší počet židovských žen najednou, aby se jejich rasa nemohla dál rozmnožovat.

V osvětimském baráku číslo 30 si Clauberg zřídil gynekologickou ordinaci, kam zval vězněné ženy pod záminkou běžné prohlídky. Mezi jeho první oběti patřila skupina židovských žen z Holandska.

"Během prohlídky jim vstřikoval do orgánů nějakou tekutinu, kterou uchovával v malé lahvičce. Snažila jsem se přečíst štítek, ale bylo na něm jen číslo," uvedla později u soudu svědkyně Margita Schwalb, jež byla nucena lékaři asistovat jako operátorka rentgenového zařízení. "Ženám se poté udělalo nevolno, trpěly ukrutnými bolestmi, mnohé zemřely na sepsi. Na experimenty se často přicházeli dívat členové SS a velitelka ženského tábora Maria Mandl," vypověděla svědkyně.

Zničené vejcovody a následně smrt

Tajemná lahvička obsahovala chemickou směs na bázi kyseliny, která vyvolala akutní zánět vejcovodů. Výsledkem byla jejich trvalá neprůchodnost, a tudíž i neplodnost.

Odhaduje se, že Clauberg tímto drastickým způsobem sterilizoval několik tisíc židovských a romských žen. Experiment přežilo jen asi sedm set z nich.

Na konci války byl sadistický gynekolog zatčen Rudou armádou a v roce 1948 odsouzen sovětským soudem k 25 letům vězení za zločiny proti lidskosti. Už po sedmi letech se ale mohl vrátit do vlasti v rámci výměny válečných vězňů, což v Německu vyvolalo vlnu pobouření. Clauberg byl poté předvolán i k soudu německému. Během procesu ale zemřel na infarkt ve věku 58 let.

Zdroje: http://auschwitz.org/, https://wiener.soutron.net/, https://www.ima.org.il/